Přeskočit na hlavní obsah

"Jana Krause jsem placentou v igelitové tašce neodbourala. Vadí mi, že novináři nechodí na tiskové konference," říká Petra Sovová

Jak komunikovat s médii, dobré a špatné zkušenosti. V dalším díle našeho miniseriálu MÉDIA  se s námi o svých zkušenostech s novináři podělila občanská aktivistka Petra Sovová. 

PETRA SOVOVÁ vystudovala gymnázium a před jednadvaceti lety spoluzaložila Hnutí za aktivní mateřství, jehož hlavním cílem je pozitivní změna přístupu českých porodnic k ženám, navíc je členkou občanských sdružení Pražské matky, Rozalio, Asociace pro domácí vzdělávání, Agentury Gaia. Spoluorganizuje a vede pravidelné videoprojekce a diskuse o přirozeném porodu a aktivní roli rodičů při něm. S médii má bohaté zkušenosti.
Jaký byl Váš první rozhovor s novináři?

Vzpomenu si na rozhovor, který vyšel s titulkem “Třetího syna porodila doma“. Byla jsem tehdy druhou ženou, která zveřejnila, že porodila doma. Novináři mě pak kontaktovali už sami. A rozhovory s médii jsem brala jako osvětu.
Máte nějakou veselou nebo smutnou historku z rozhovorů s novináři?
Ano, s Janem Krausem v pořadu Sauna, když jsem vyprávěla o zapomenuté placentě v igelitové tašce. Placentu jsem totiž zapomněla doma, když jsem po porodu odjela do porodnice, aby mne zkontrolovali. Jan Kraus si nebyl jistý tématem, ale úplně odbourat se nenechal.
A máte nějakou negativní zkušenost s novináři?
Když jsem se dozvěděla, že půjdu do pořadu Michaely Jílkové, dlouze jsme si telefonovaly, sešly jsme se spolu i s její produkční, obě se hodně vyptávaly a bylo vidět, že mají zájem o dané téma. Co se potom dělo ve vysílání, bylo ale velmi odlišné od toho, na čem jsme se domluvily. To jsem prostě ve veřejnoprávní televizi nečekala. Velmi mne to překvapilo. Paní Jílková, z mého pohledu, dokonce lhala.
Čím Vás novináři štvou a za co je máte ráda?
Trochu mi vadí, že nechodí na tiskové konference. Když rozešleme pozvánky, tak přijdou tři. Byla bych ráda, kdyby mi třeba napsali, že přijdou až na jinou akci, případně kdyby napsali, proč je tiskové konference nebaví. Často mne štvalo, když média potřebovala mít názor odborníka – většinou doktora. Ten řekl, jak to má být, ale názor žen nebyl brán v úvahu. Přitom normální porod patří do rukou porodních asistentek. Dnes už je to trohu lepší. Také se mi stalo, že jedna novinářka moje odpovědi doslova přebásnila a do úst mi vkládala, co chtěla ona. Při autorizaci jsem ´úplně rozbila´ její slova. Jinak mám s novináři dobré zkušenosti.
Děkuji za rozhovor.

Text: Alena Stellnerová, Foto: Archiv Petry Sovové

Rozhovor byl veden v roce 2014 pro SeeMedia, zveřejňujeme ho v rámci výběru ´the best´ z našeho archviu.

Štítky:

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Máme kontakty na lékaře i zdravotní sestry kousek za hranicemi. Víme, jaká je tam situace, ale nemůžeme jednat přímo. Doufáme, že vláda jednání o převozu pacientů do Německa dotáhne," říká Jiří Černý, místostarosta uzavřeného Chebu

V rámci Euroregionu Egrensis (spadá sem Karlovarský kraj, Tachovsko z Plzeňského kraje a příhraniční okresy Bavorska, Saska a Durynska) funguje dlouholetá spolupráce záchranných složek. Spolupracují v rámci ní také záchranné služby – převozy sanitek pacientů na druhou stranu hranice nejsou již dlouhá léta výjimkou. Převézt pacienty z Chebu a okolí z přetížených nemocnic do volných kapacit na druhé straně hranice (Bavorsko, Sasko) je logisticky i organizačně možné. „Tady jde ale hlavně o vyřešení plateb v rámci pojišťoven, které jsou rozdílné. Tam může nastat problém. Proto právě potřebujeme, aby smlouvy dotáhly do konce vlády – Česká i Německá,“ vysvětluje Jiří Černý, místostarosta města Cheb, profesí záchranář (uvolněný zastupitel), který v této době začal ve volných chvílích, např. o víkendu, opět vypomáhat na přetížené místní Záchranné službě. O situaci tedy informuje aktuálně s přímou znalostí ´terénu´. Více ve videu. Video: Jane Frank
Okomentovat
Další informace

Robin Čumpelík: "Rada Českého rozhlasu se chovala jako cenzoři v padesátých letech. Ředitel se bál hovořit nahlas."

Nevěřím na spasitelská a rychlá řešení. Je potřeba něčím začít. Otázkou je jak. Času již nemáme mnoho. - I to říká Robin Čumpelík. Pokud vás složité alogaritmy platformy Youtube zavedly ke sledování kanálu Inovace Republiky, znáte jej jako moderátora, který si zve hosty z rozličných vrstev společnosti, s různým politickým či náboženským pohledem a mluví s nimi bez předsudků, doptává se a snaží se díky nim dělat inventuru současného stavu společnosti.  Robin Čumpelík je propagátor vědy, moderátor, spoluautor kanálu Inovace republiky a autor připravovaných knih - aktuálně knihy Laboratoř myšlenek, intelektuál, který jako jeden z mála nezůstává ve své ´kavárenské bublině´, ale snaží se co nejpoctivěji pochopit, co se děje ve společnosti ze všech možných úhlů pohledu.  Text: Jane Frank Jste jednou z nových mediálních online platforem s rozhovory vedenými do hloubky, která vznikla přirozeným skoro guerillovým vývojem. Jak to celé bylo? Co byl ten první impuls?  Koncem roku 2020 jsem se pust
Okomentovat
Další informace

Bejrút se mění v město duchů: Vysoká inflace, rozdělená společnost a nedostatek elektřiny

Přesně před rokem jsem psala o Libanonu jako o zemi, která v noci nespí a která se snaží žít dál. Teď se vracím na místo, které už není místem, jak si ho pamatuju. Je to stále země vonící po jasmínu, jejíž vůně však slábne víc a víc. - I to říká ve svém blogu o Libanonu a Blízkém Východě Terezie Poněšická. Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická Jako by tomu bylo včera, znovu nasedám do letadla směr Bejrút. Tentokrát s větším strachem a nejistotou než před rokem, kdy jsem do Libanonu jela poprvé. Poprvé jsem však nevěděla, co mě čeká, což mě paradoxně udržovalo klidnější. Teď se po třech měsících vracím do země, jejíž politická, sociální a ekonomická situace je jen den ode dne horší. Bojím se, až potkám své přátele, bojím se jejich stížností a příběhů, které se od chvíle, co jsme se poznali, nezměnily:  „Státní elektřina trvá už jen dvě hodiny denně, generátory zdražily, lira dnes zase stoupla, neteče nám voda, pivo v Mezyanu zdražili na 100 000 LL. Ayri bi balad, ayri bi hukuma,
Okomentovat
Další informace