Přeskočit na hlavní obsah

Second Handy jsou novým trendem. Je to jen letošní "must have", marketing nebo inflací tažené ceny nového oblečení a obuvi?

Instagram Crashily

Textilní průmysl se kvůli negativnímu dopadu na životní prostředí či etice výroby ocitl pod palbou těžké kritiky. Čím dál tím více zákazníků se odvrací od velkých společností, které provozují fast fashion /spotřební, méně kvalitní, levnou módu/, a nebere ohled na doprovodné problémy. Hledají ekologičtější a alternativní způsob oblékání. A také bojují s inflací.

Autorka článku: Anna Kolínková

V současnosti není trend rychlost ale udržitelnost a kvalita. Jedním z takových jsou second handy, o kterých podle pozorovatelů jeví společnost velký zájem za posledních pár let. Second hand neboli počeštěně "sekáč" má v Česku dlouho letou historii. 
Nejpopulárnější byl v devadesátých letech, kdy se v nich objevili první kousky "z dovozu" - Západní Evropy. V té době nebylo úplně běžné v obchodech nacházet světoznámé značky, a ještě za dobrou cenu. V současnosti už to však není vůbec těžké. Speciálně v centru Prahy je nespočet světových značek, které může navštívit každý. Do sekáčů se teď proto nechodí za populární značkou. Zákazníky to tam láká hlavně pro svou originalitu a také přesvědčení, že dělají něco pro planetu. Velké oblíbenosti se těší ve větších městech jako je Praha, Brno, Olomouc a Ostrava. Není to však pravidlo. V každém větším městě je možné objevit sekáče s dobrou cenou. Jedním z takových je pražský second hand Crashily, který provozuje Lenka Štajnarová se svou kamarádkou Evou. Crashily funguje od roku 2014 a vznikal postupně z lásky k módě. Jeho zakladatelky jezdily do všech koutů Prahy a mimo ni, aby sehnaly co nejoriginálnější kousky. 
Provoz však nebyl z počátku vůbec lehký. Výdělky nebyly tak časté a návštěvnost malá, že to nevypadalo pro obchod vůbec dobře. Naneštěstí jim v tom pomohly sociální sítě, a to převážně Facebook a Instagram, kde nahrávaly svoje zboží. Fotky byly jak na figurínách, tak na samotných modelkách, které pózovaly ve vybraných modelech. V současné době mají na Facebooku třicet šest tisíc fanoušků a na Instagramu přes sedmnáct tisíc. Zboží prodávají i na svém eshopu, díky kterému prodávají zajímavé kousky po celé zemi. 

Stále více a více Čechů nakupuje z druhé ruky. Inflace dopadá už na každého

Letošní zvýšená návštěvnost second handů však není jen pro jakýsi retro pocit. Především za ni můžou velké ekonomické změny, které zasáhly i oděvní i obuvnický průmysl. Oproti loňskému roku se zdražilo oblečení o 21% procent, cena obuvi vylétla až o 15% a podobná čísla jsou i u jiného zboží. Data Českého statistického úřadu mluví jasně o tom, proč stále více a více Čechů nakupuje z druhé ruky. Všichni, kdo provozují v sekáčích nebo v nich pracují, se tak shodnou na jedné věci. Neustále bývá plno, že se personál nezastaví. Nemluvě o dvojnásobku prodeje za poslední měsíce. 
Velký zájem nevidí jen kamenné obchody. Oblíbenou se stala platforma Vinted, kde si můžete vybrat z obrovského sortimentu oblečení, bot, kabelek a dalších drobností. Nejedná se jenom o nákupní stránku, uživatelé zde můžou také sami prodávat. Stačí jen pár minut volného času, pár fotek a můžete se zbavit kousku, který leží roky ve vaší skříni.
Charitativní obchody Obchody s věcmi z druhé ruky nepomáhají jen tím, že zprostředkují nadbytečný množstvím oblečení, ale také pomáhají přírodě i lidem. Jedním z takových obchodů je Trift store či Moment. Trift Store, který má původ v Americe, se nachází na Vinohradech. Tam jsou obchody z druhé ruky zcela běžné. A nenajdou se tam jen kusy oblečení, ale i knihy, domácí spotřebiče a spousty dalšího. U nás jej zavedla Američanka Barbara, která díky své minulosti se rozhodla jej otevřít i Česku. Darovat a nakupovat sem chodí převážně cizinci. Kousky jsou zde k mání za pár kaček a je to dobré jak pro přírodu, tak i společnost. Moment má již devět poboček. Jeho inspirací byly charitativní obchody ve Velké Británii, kam lidé přináší věci, které už nepotřebují. Prodaný výtěžek putuje pak pro neziskové organizace či veřejně prospěšné projekty. Můžete jej najít i na internetových stránkách, kde je sdílejí i mediálně známé influencerky. 

Pomoc influencerů není vždy jen na komerční bázi

Jelikož práce influemcera je spojena i spolupracemi a propagování značek, které jim za propagaci darují věci zadarmo, může se stát, že jich budou mít nadbytek. Někteří si navrhnou vlastní šaty a jiní zase uspořádají charitativní bazárek. Kristýna Třešňáková je jedna z nejznámějších fashion influencerek u nás. Převážně se zaobírá módou a také svojí lásku k cestování. Miluje módu a také sleduje fashion trendy. A jak to tak bývá, trendy bývají pomíjivé. Proto společně se svojí sestrou Martinou každoročně pořádají charitativní bazar, kde se zbavují kousků, které již nenosí, a výtěžek půjde na dobrou věc. Nejen Týna, ale i ostatní se zapojují proti boji s fast fashion. Třeba Anna Šulcová a Carly Kirstenová za pomocí platformy Vinted prodávají své oblečení za mnohem nižší cenu, než byla ta původní. 

Komentář: 
Výroba oblečení je jednou s nejvíce vytížených na přírodní prostředí na světě. Proto by se mělo uvažovat nad ekologičtější variantou. A to buď nákupu kvalitního kusu z ekologických materiálů. Anebo jej nahradit kusem z druhé ruky. Buďme k sobě upřímní. Není potřeba mít plné skříně hader, které stejně vynosíme jednou za sezónu. Měli bychom přemýšlet, zda jej potřebujeme, nebo jsme jen pod vlivemí trendů.

Foto: Instagram Crashily

Instagram autorky článku: https://www.instagram.com/ann.kolinkova/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Máme kontakty na lékaře i zdravotní sestry kousek za hranicemi. Víme, jaká je tam situace, ale nemůžeme jednat přímo. Doufáme, že vláda jednání o převozu pacientů do Německa dotáhne," říká Jiří Černý, místostarosta uzavřeného Chebu

V rámci Euroregionu Egrensis (spadá sem Karlovarský kraj, Tachovsko z Plzeňského kraje a příhraniční okresy Bavorska, Saska a Durynska) funguje dlouholetá spolupráce záchranných složek. Spolupracují v rámci ní také záchranné služby – převozy sanitek pacientů na druhou stranu hranice nejsou již dlouhá léta výjimkou. Převézt pacienty z Chebu a okolí z přetížených nemocnic do volných kapacit na druhé straně hranice (Bavorsko, Sasko) je logisticky i organizačně možné. „Tady jde ale hlavně o vyřešení plateb v rámci pojišťoven, které jsou rozdílné. Tam může nastat problém. Proto právě potřebujeme, aby smlouvy dotáhly do konce vlády – Česká i Německá,“ vysvětluje Jiří Černý, místostarosta města Cheb, profesí záchranář (uvolněný zastupitel), který v této době začal ve volných chvílích, např. o víkendu, opět vypomáhat na přetížené místní Záchranné službě. O situaci tedy informuje aktuálně s přímou znalostí ´terénu´. Více ve videu. Video: Jane Frank

Robin Čumpelík: "Rada Českého rozhlasu se chovala jako cenzoři v padesátých letech. Ředitel se bál hovořit nahlas."

Nevěřím na spasitelská a rychlá řešení. Je potřeba něčím začít. Otázkou je jak. Času již nemáme mnoho. - I to říká Robin Čumpelík. Pokud vás složité alogaritmy platformy Youtube zavedly ke sledování kanálu Inovace Republiky, znáte jej jako moderátora, který si zve hosty z rozličných vrstev společnosti, s různým politickým či náboženským pohledem a mluví s nimi bez předsudků, doptává se a snaží se díky nim dělat inventuru současného stavu společnosti.  Robin Čumpelík je propagátor vědy, moderátor, spoluautor kanálu Inovace republiky a autor připravovaných knih - aktuálně knihy Laboratoř myšlenek, intelektuál, který jako jeden z mála nezůstává ve své ´kavárenské bublině´, ale snaží se co nejpoctivěji pochopit, co se děje ve společnosti ze všech možných úhlů pohledu.  Text: Jane Frank Jste jednou z nových mediálních online platforem s rozhovory vedenými do hloubky, která vznikla přirozeným skoro guerillovým vývojem. Jak to celé bylo? Co byl ten první impuls?  Koncem roku 2020 jsem se pust

Bejrút se mění v město duchů: Vysoká inflace, rozdělená společnost a nedostatek elektřiny

Přesně před rokem jsem psala o Libanonu jako o zemi, která v noci nespí a která se snaží žít dál. Teď se vracím na místo, které už není místem, jak si ho pamatuju. Je to stále země vonící po jasmínu, jejíž vůně však slábne víc a víc. - I to říká ve svém blogu o Libanonu a Blízkém Východě Terezie Poněšická. Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická Jako by tomu bylo včera, znovu nasedám do letadla směr Bejrút. Tentokrát s větším strachem a nejistotou než před rokem, kdy jsem do Libanonu jela poprvé. Poprvé jsem však nevěděla, co mě čeká, což mě paradoxně udržovalo klidnější. Teď se po třech měsících vracím do země, jejíž politická, sociální a ekonomická situace je jen den ode dne horší. Bojím se, až potkám své přátele, bojím se jejich stížností a příběhů, které se od chvíle, co jsme se poznali, nezměnily:  „Státní elektřina trvá už jen dvě hodiny denně, generátory zdražily, lira dnes zase stoupla, neteče nám voda, pivo v Mezyanu zdražili na 100 000 LL. Ayri bi balad, ayri bi hukuma,