Máj je nejen měsícem lásky, ale i nových životů v přírodě, děkování za dary, které nám přináší

A je po Velikonocích. 

Dny se prodlužují, teploty pomalu stoupají a autodílny se plní zákazníky, co si chtějí konečně přezout pneumatiky. V případě pneumatik v Německu většina lidí dodržuje pravidlo „O – O“. „October (říjen) – Ostern (Velikonoce). Taková moderní tradice. Zjistila jsem, že se to vyplatí a že to časově sedí. Takže jsem začala tohle pravidlo taky dodržovat. 

Text: Vítězslava Jabůrková

Ale tradice se samozřejmě taky nesmí zapomínat.

S těmi dalšími a zároveň zábavou se nečeká dlouho. Na konci dubna pálení čarodějnic, které ale není v Německu nijak zvlášť oslavované. Nejspíš to má co dělat s křesťanskou vírou, která je přísná hlavně v Bavorsku. A následuje stavění májky. To je naopak velmi uznávaný zvyk a nenašli by jste snad jedinou vesnici v Bavorsku, která by se touto ozdobou nepochlubila. 

Tato tradice se dodržuje jak v Německu, tak i na některých místech na Moravě. Její datum se ale někdy liší. Konají se buď 30. dubna, 1. května nebo na svatodušní svátky, což je začátkem června. Záleží na tom, jak si to města a vesnice naplánují. 

  

A co vlastně májka je a proč se staví?

Vše se začíná odehrávat před Filipo – Jakubskou nocí, dne 30. dubna. Muži a mladíci, v Německu jsou to mládežnické nebo studentské spolky, poráží předem vybraný strom, pokud možno co nejvyšší a rovně rostoucí. Vzpřímenost a rovnost stromu je důležitou symbolikou síly a zdraví pro vesnici. Jedná se především o smrk nebo jedli, větvenou až do vrchu. Zelenou korunu kmene je důležité zachovat. Pokud chybí, je májka považována za bezmocnou a bezvýznamnou. Někteří nahrazují vlastní špičku za mladé stromky břízy či jiného stromu.

Kmen se ořeže od větví a nedílnou součástí je i odstranění kůry. Podle starých pověr pod kůrou můžou přebývat čarodějnice a zlí duchové v podobě brouků.  

Kmeny jsou využívány i několik let, jen jejich zelené koruny se obnovují. 

Kmen se v krojovaném průvodu dopraví do středu obce. Vlastně se v poslední době dopravuje těžkou technikou a až poslední konec cesty je symbolicky nošen v rukou mužů. Ženy se věnují ozdobování kmene věncem na vrcholu májky. Zeleně obalený věnec, ozdobený mašlemi představuje ženský element, kterým proniká mužský element v podobě kmene. 

V Německu bývá kmen omotaný bílými a modrými stuhami. Ty znázorňují barvy Bavorska, barvy jezer a nebe. Stuhy se obtáčí odspodu zleva a odshora zprava. Při tomto krášlení kmene se samozřejmě tančí v místních krojích – dirndlu a  lederhosích. Taky se to vysvětluje jako sloučení mezi mužem a ženou. 

V jiném německém kraji se tato tradice dělá s barvami bílé a červené.

V Čechách a na Moravě se to vidí už míň, ale některé města i tuto tradici dodržují. 

 

Mimo jiné jsou májky v Německu ozdobeny symboly, ručně vyřezávanými figurkami, cechovními znaky místních řemeslníků, které jsou zkutečnými poklady. Některé jsou i desítky let staré. Tyto znaky a symboly jsou vždy znovu použity pro novou májku. 

Na Moravě je tato slavnost často spojována s pálením čarodejnic, poslední den v dubnu. 

Po odřezání větví a odstranění kůry se mladíci vydají vesnicí, obejdou děvčata, které navazují na kmen věnec a ozdobují jej pentlemi. 

 

V poledních nebo odpoledních hodinách je kmen zasazen do držáků či do země, ve středu obce. Vše probíhá za doprovodu muziky a tanců v místních krojích. Pokud tedy tomu počasí dovolí. 

Tak třeba májka v Bad Wiesse, kde já bydlím,  se stavěla za deště a bez oslav, zpěvu a tance.

Po postavení a upevnění máje může začít zábava. Na některých místech se volí i král a královna májových oslav, nebo se pořádají různé soutěže.

 

Zvyky se samozdřejmě liší, podle kraje. A jsou spojeny s mnoha dalšími menšími tradicemi, jako třeba postavení malé májky od hocha k domu děvčete, který čeká na její pozvání k sobě.

Dřív se i cestičky k domům děvčat vysypávaly popelem. A takových zvyků a obyčejů je jistě celá řada. 

Vesnice mezi sebou soupeří o nejkrásnější, nebo nejvyšší májku. A to jak v Čechách a Moravě tak i v Německu. 

 

Jeden ze zvyků je i krádež májky sousedními vesnicemi. Proto je velmi důležité uhlídat ji, především první noc je důležitá.

V Německu existují dokonce spolky, které se tím baví. A dodržují se i určitá pravidla odcizení májky.

A odborníci radí : 

Nejlepší je krást v době mezi druhou a čtvrtou hodinou ráno, a v noci za přítomnosti mlhy nebo nepříznivého počasí.

Zloději, zpravidla je jich víc, musí být velmi tiší a nenápadní. Černé oblečení není nikdy na škodu. Zloději by se měli připravovat týdny dopředu a trénovat své svaly, aby odnesly kmen k  zaparkovanému vozidlu. To by mělo stát pokud možno někde v ústraní nebo na okraji vesnice.

Pokud se dostane kmen za hranice obce, je oficiálně prohlášen za odcizený. Ovšem toto pravidlo neplatí všude.

V některých krajích stačí, když se z májky odříznou tři symboly nebo listy, jak se jim taky říká, z kmene a je považována za zmocněnou.

 

Posléze následují jednání o návratu k původnímu majiteli. Jednání se účastní spolky, které májku postavili a které májku odcizily. A její návrat se mnohdy koná v průvodu a další slavností, což může být cena za vrácení. 

Jeho cena bývá různá. Většinou se jedná o nefinanční hodnotu. 

Když se ale nedohodnou, májka zůstává jako trofej ve vesnici, která ji odcizila.

Je hezké, že se lidé dokáží takto bavit, i v těchto ne zrovna jednoduchých časech.