Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Novináři & Influenceři

Jan Podroužek: Daniel Křetinský nám do obsahu nezasahuje, to by se musel zbláznit. Největší fotbalový zážitek byl interview se Zinedinem Zidanem

Jan Podroužek je novinář a vedoucí fotbalového oddělení deníku  Sport. Kromě toho je jednou z hlavních tváří úspěšného fotbalového  podcastu Ondřeje Novotného KUDY BĚŽÍ ZAJÍC. Autor článku: Filip Hedrich Mohl byste popsat svoji cestu v médiích? Od úplných začátků až po post vedoucího fotbalového oddělení deníku Sport?  Začínal jsem ve Sportu v létě 2010 jako elév formou povinné praxe v médiích, kterou jsme měli udělenou na studiích. Kdo by si ji nezařídil, letěl by, nemohl by pokračovat ve studiu. Mělo to trvat zhruba měsíc, po něm se mě můj předchůdce, vedoucí oddělení Ondra Škvor zeptal, jestli nechci pokračovat dál. No jasně, že jo… Pomáhal jsem s anketami, později za pár měsíců mě začali kluci posílat na fotbal do Příbrami, Teplic, Mladé Boleslavi. S bývalým kolegou Radimem Trusinou jsme rozjeli přílohu Český fotbal o nižších soutěžích. Radim se pak o mě staral nejvíc a hodně mi pomáhal. A pak se to postupně rozjíždělo víc a víc. Později jsem pomáhal s psaním o Spartě - to trvalo,

"Nekomentuju festival ve Varech, ale politicky uvědomělé herce, kteří doporučovali dnes vyšetřovaný STAN, a nyní se opíjí a zvrací do Ohře," říká František Kubásek z Incorrect CZ

You Tube mu zrušilo už tři kanály a i na Twitteru naleznete jen strohé oznámení, že ´účet byl zrušen´, přesto unikl nedávnému nezákonnému vypínání online médií nahodile označených jako ´dezinformační´.  Jeho web se jmenuje Incorrect CZ a vydává ´politicky nekorektní zprávy´, kde shrnuje události v Česku a ve světě, a komentuje je ze svého pohledu, který by se dal nazvat nekompromisně pravicově konzervativní.  Do vysílání si zve hosty na necenzurované rozhovory. Sám sebe neoznačuje ani za novináře, aktivistu či influencera, přesto patří k zástupcům občanské žurnalistiky, která zažívá poslední léta velký rozkvět, jak lidé upouští od sledování mainstreamových médií. Řeč je o komentátorovi, zaměstnáním řidiči kamionu,  Františku Kubáskovi. Jak nahlížíte na současnou mediální scénu? Všímám si, že řada lidí jednoduše přestává  věřit médiím – mnoho v tomto smyslu ´dorazila´ pandemie a šíření informací během ní  (aneb jak dnes již říká známé lidové moudro, které vzniklo během pandemie – rozdíl

"Někteří lidé berou novináře za sluhy mocipánů a vlastníků médií. S tím se obtížně bojuje," říká předseda slovenského syndikátu novinářů

Letos v únoru uběhly už čtyři roky od vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Ján Kuciak pracoval jako investigativní novinář pro Aktuality.sk a právě práce, kterou dělal, ho stála život. S Danielem Modrovským, který je předsedou Slovenského syndikátu novinářů (SSN), jsme si povídali i o tom, jak se pracuje novinářům na Slovensku po Kuciakově vraždě - zda se od té doby změnila nějak atmosféra ve společnosti vůči nim a jak se syndikát novinářům snaží pomáhat.   Co vás napadlo jako první, když jste se dozvěděli o této vraždě? Pocit vzteku - to rezonovalo v každém. Do té doby jsme znali nějaké případy, dva zmizelí novináři, jejichž těla nebyla nalezena. Když se vás zmocní myšlenka nebo pocit, že zemřeli dva mladí lidé a snoubenci, to už nemá s žurnalistikou nebo výkonem povolání nic společného. To je prostě lidská záležitost. Bylo celospolečensky žádoucí, aby se tento čin odsoudil. Spíš mě to poznamenalo jako člověka. To byl tak soukromý pohled, jaká byla reakce SSN? SSN s

Jana Koubková: Na novinářích mě štvou jejich prvoplánové otázky

Jana Koubková je charismatická – bez velkého přehánění – přední dáma českého jazzu a vskutku renesanční osobnost. Její moderování i koncerty mají ´šťávu´. Hudbě se věnuje od svých šesti let, skládá vlastní písně i filmovou hudbu, moderuje své vlastní pořady v rozhlase a nevyhnula se jí ani múza literární. Píše fejetony, sloupky i poezii – ostatně zaveršovala i v rámci naší ankety.   Jaký byl váš první rozhovor s novináři? První rozhovor s novináři byl určitě radostný, protože se o mne vůbec někdo zajímal a já byla na vrcholu blaha. Postupem času, ale i nabytými zkušenostmi, mé nadšení opadávalo. Čím vás novináři štvou? Vždy tvrdím, že na zajímavou otázku je zajímavá odpověď. Ale těch zajímavých otázek aby jeden pohledal. Většinou je to furt dokola – věci, které lze najít i na mém webu ( www.janakoubkova.cz ). Jsou to prvoplánové otázky, které nesměřují ke konkrétní osobě osobně /protože o ní moc neví a na jejím koncertě nebyli/ a o jazzu už ví taky prd! Vážím si těch několika, kteří v

"Trpěli jsme, když význam odpovědí novináři trochu poupravili," vzpomínal Petr Batěk

Petr Batěk je divadelní a filmový herec, muzikant, ale také bývalý novinář – redaktor zpravodajství Českého rozhlasu. Má tedy, jak říká Eva Jurinová na svých hodinách moderování, obojí, co by měl dobrý moderátor z umu novináře i herce těžit – dobrý projev, ale má i ´co říct´. Požádali jsme ho, aby se v naší anketě, kde hovoří osobnosti o zkušenostech s novináři, a novináři o zkušenostech s osobnostmi, s námi podělil o své zážitky. Jaký byl Váš první rozhovor s novináři? První rozhovor s novináři byl v souvislosti s mou první hudební skupinou Tudor. To byla black metalová formace s pečlivě připravenou image. Byli jsme tehdy ostří hoši a s novináři jsme mluvili v jinotajích a hádankách. Dost nám vadilo, když nebyl dodržen správný slovosled odpovědí, protože na všem strašně moc záleželo (úsměv). Pamatuji si, že jsme trpěli, když význam odpovědí novináři trochu poupravili. Myslím, že jsem v té době dával rozhovorům až příliš velký význam. Což ale neznamená, že bych je v současnosti podceň

"Jiří Suchý mě dal přednost před Karlem Gottem. Skutečných celebrit není mnoho," říká DANIELA BRŮHOVÁ z Českého rozhlasu

Daniela Brůhová je moderátorka a dramaturgyně Českého rozhlasu 2. Napsala knihu rozhovorů s herečkou a poslankyní Táňou Fischerovou Nežít jen pro sebe. Spolupracuje s Českou televizí a její vášní je houbaření a jóga. Zajímá jí dobře dělané divadlo, film i výtvarné umění. Věnuje se problematice neziskových organizací. Obdržela Cenu Fóra dárců pro novináře za dlouhodobý přínos k rozvoji filantropie v ČR. Za pořad Paprsky naděje byla několikrát oceněna Vládním výborem pro zdravotně postižené i Výborem dobré vůle nadace Olgy Havlové.  Jejím životní mottem je Cicerův citát „Velcí muži vždy šetřili časem.“ Jaký byl Váš první rozhovor s celebritou? Na první rozhovor si už nepamatuji, udělala jsem jich stovky. Z poslední doby si vzpomenu třeba na rozhovor s návrhářkou Blankou Matragy. Byla velmi vstřícná a milá. Lidé na ni čekali na rozhlasové recepci s památníky, aby se jim mohla podepsat. S Jiřím Suchým jsem dělala rozhovor, když měl osmdesátiny. Je skutečnou legendou, kdyby žil v Americe,

Ondřej Neff: Žádný rozhovor s trapnou nulou jsem nikdy nedělal

Bez velkého přehánění se dá říct, že je  nejvýraznější osobností české science fiction, uznávaným novinářem, fotografem, dramatikem a  příležitostným výtvarníkem. Za nejdůležitější vlastnost lidského charakteru považuje schopnost uznat vlastní omyl a učinit pokání. Řeč je o Ondřeji Neffovi. Ptáme se ho na jeho novinářské zkušenosti a zážitky se známými osobnostmi i celebritami. Jaký byl Váš první rozhovor s celebritou? Nevím co je celebrita. Pokud máte na mysli nějaké vemeno typu Bartošová, nemohu sloužit, žádný rozhovor s trapnou nulou nikdy nedělal. Mám za sebou desítky rozhovorů, zvláště pak se spisovateli, malíři, eventuálně vědci a politiky. Věru si nevzpomenu, který byl první. Vždy jsem se pečlivě připravoval. Co je důležité pro vedení rozhovoru? Určitě poslouchat, co vám ten člověk povídá a zajímat se o to a reagovat na to. Což se málokdy děje, zvláště dnes, kdy většinu obsahu tiskovin popisují bývalé ženy  z domácnosti, nyní novinářky. Máte nějakou veselou nebo smutnou histor

"Jana Krause jsem placentou v igelitové tašce neodbourala. Vadí mi, že novináři nechodí na tiskové konference," říká Petra Sovová

Jak komunikovat s médii, dobré a špatné zkušenosti. V dalším díle našeho miniseriálu MÉDIA  se s námi o svých zkušenostech s novináři podělila občanská aktivistka Petra Sovová.  PETRA SOVOVÁ vystudovala gymnázium a před jednadvaceti lety spoluzaložila Hnutí za aktivní mateřství, jehož hlavním cílem je pozitivní změna přístupu českých porodnic k ženám, navíc je členkou občanských sdružení Pražské matky, Rozalio, Asociace pro domácí vzdělávání, Agentury Gaia. Spoluorganizuje a vede pravidelné videoprojekce a diskuse o přirozeném porodu a aktivní roli rodičů při něm. S médii má bohaté zkušenosti. Jaký byl Váš první rozhovor s novináři? Vzpomenu si na rozhovor, který vyšel s titulkem “Třetího syna porodila doma“. Byla jsem tehdy druhou ženou, která zveřejnila, že porodila doma. Novináři mě pak kontaktovali už sami. A rozhovory s médii jsem brala jako osvětu. Máte nějakou veselou nebo smutnou historku z rozhovorů s novináři? Ano, s Janem Krausem v pořadu Sauna, když jsem vyprávěla o zapome

"Věnovat se profesně komiksu bylo jako kdyby se člověk chtěl živit lovem žížal," říká Lucie Lomová

S Lucií Lomovou, jíž se přezdívá „královna českého komiksu“, jsem se sešla v útulné dejvické kavárně. Když se objevila ve dveřích, hrála zrovna hudba z filmu Pina a mě při pohledu na vcházející autorku napadlo, že nejzajímavější lidé většinou oplývají tím nápadně nenápadným charismatem, která ve vás nutně vyvolá potřebu zkoumat, co je za ním. L ucie Lomová odpovídá klidně, tiše, ale se zaujetím. Je to případ autorky, za niž hovoří především její dílo, a která nemá potřebu mluvit příliš o sobě, nedělá zbytečná gesta, je soustředěná. Čas, který jsme měly pro sebe vyhrazený, jsme věnovaly povídání nejen o komiksu, ale také o tom, že je potřeba si do jisté míry uchovat dětské nazírání světa. Přestože jste začala tvořit už v 80. letech, na to, že je pro Vás komiks nepostradatelný, jste přišla později. Jak jste tedy zjistila, že bez komiksu nemůžete být? Možná bez něj můžu být, i když jsem to ještě nezkoušela. Komiksy kreslím už odmalička, ale dlouho jsem to nebrala jako něco dostatečně seri

Měl být geologem. Dnes fotí pro největší deníky v zemi a jeho snímky získávají ocenění Czech Press foto

Lukáš Bíba nikdy neplánoval být fotografem, natož fotoreportérem. Vystudoval geologii a pracoval na svém projektu. Jeho kariéru na idnes.cz, Mladé frontě Dnes a nakonec v Hospodářských novinách odstartoval den, kdy se vydal do Mnichova poslechnout si svojí oblíbenou kapelu U2. Cestou zpátky si omylem stopl reportérské auto a bylo. Letos byl oceněn na za svou fotografickou sérii s Přemyslem Sobotkou v prestižní soutěži Czech Press Photo (taktéž například i v roce 2018 vyhrál v kategorii sport ve stejné soutěži se snímkem horolezce Adama Ondry- viz snímek) .   Pečeš rád? (Jako aktivní uživatel twitteru tweetnul fotku pekáče buchet, které napekl pro Biobar – každoroční party na koleji Arnošta z Pardubic.) Rád peču, respektive rád peču pro kamarády a známý. A vzhledem k tomu, že mám rád Biobar a tuhle akci pořádám už spoustu let, tak jsem sem taky něco napekl. Proč máš tak rád Biobar, že si i na něj napekl? Já jsem tady  (na koleji Arnošta z Pardubic) bydlel sedm let. Pět let jsem studova

Marek Hovorka: Telefonoval jsem a faxoval. Mobily ani internet nebyly

Krátce před maturitou si jeden student na gymnáziu usmyslel udělat festival dokumentárních filmů. Psala se devadesátá léta, dokument byl okrajový žánr a stěží se dostal na festivaly. Dnes jde o jeden z nejznámějších festivalů dokumentárních filmů v bývalém východním bloku. Kromě tisíců diváků a tvůrců se na něj každoročně sjíždějí zahraniční producenti a hledají talentované tvůrce a zajímavé náměty. Tím odvážným studentem byl Marek Hovorka – dnes ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava a samozřejmě také absolvent Katedry dokumentaristiky na FAMU. Založil jste Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Jak jste na ten nápad přišel? To bylo v roce devadesát sedm, česká festivalová krajina byla mnohem chudší než dnes a s dokumenty se nebylo snadné setkat nejen v kinech nebo televizi, ale ani na festivalech. Jedinou soutěž dokumentů měl karlovarský festival, který ji ale koncem devadesátých let na rok zrušil, aby ušetřil, Finále Plzeň mělo soutěž jen pro hr