Přeskočit na hlavní obsah

Dva bankéři z Frankfurtu si usmysleli, že se podívají na údolí a hory z výšky. Jejich první pasažéři byli ovce, kohout a kachna

 Tegernsee je krásné i z nebeských výšek. O tom se můžete přesvědčit každým rokem při
Montgolfiádě. Vlastně jsem tento výraz poprvé slyšela tady v Německu. Před tím jsem se s tímto slovem nikdy nesetkala. Ale kdo se toho jednou zúčastní, i kdyby jen očima nebo jako pasažér
v balónovém koši, ten na to nikdy nezapomene.

Text a fota: Vítězslava Jabůrková



Ale napřed trocha historie:

Slovo Montgolfiáde pochází od bratrů Montgolfierových, kteří jako první zkonstruovali a do
vzduchu vypustili první horkovzdušný balón. Jak jsem se dočetla, první úspěšný let proběhl
19. září 1783 ve francouském Versailles a první cestující v jeho koši byli ovce, kohout a
kachna.
Horkovzdušné balóny sloužily v době válek jako přepravní prostředky, tak i jako poštovní
balóny.
První oblet světa horkovzdušným balónem se konal až v roce 1999 a trval 19 dní.
První akce na německé půdě, které se dodnes nazývají „Montgolfiáda“ – tedy
složenina ze slov Montgolfierd a Olympiáda,  ve městě Münster od roku 1969. Odhaduje se, že v okolí Münstru je asi 50 – 60 vlastníků a provozovatelů, řidičů nebo chceteli – kapitánů - horkovzdušných balónů. 
Na Tegernsee se každoročně koná jedna z těch mnoha Montfolfiád. A proč právě tady?
Dva bankéři z Frankfurtu, kteří si usmysleli, že se podívají na údolí Tegernsee a hory pěkně
z výšky, použili k tomuto výletu horkovzdušný balón. Spousta obyvatel údolí tehdy sledovala
několik hodin, co se tam nahoře děje. Blížili se ze západu a chtěli přistát na Rottachském poli.
Ale kvůli poryvům větru se balón zvedl nad nejvyšší horu na Tegernsee, Wallberg. Teprve až
na Wiessene Valep zůstal viset v korunách stromů. Dva odvážlivci vyvázli bez zranění.
Později vypověděli, že se pohybovali ve vzduchu 18 hodin a ve výšce 3000 metrů. Pro
normální lidi na zemi téměř nemožný výkon. S tímto výkonem souviselo dalších pár nápadů
jak Tegernsee Tal dostat do popředí obdivu.
Proto se Tegernsee stalo jedno z míst, kde se tahle akce začala konat pravidelně. Tento rok
nevyjímaje.

Celý týden máte možnost sledovat na obloze spoustu balonů s proutěnými koši, ve kterých
se plaví po nebi pár lidiček. Tento rok tomu počasí dovolilo jen o víkendech. Ale i tak ta
podívaná stála za to. Pastva pro oči. Hra barev přes den a horkost a tanec ohně v noci.
V týdnu od 29. ledna do 5. února se konala už 22. Montgolfiade, a to na volném prostoru
v Sonnenbichlu v Bad Wiessee u Tegernsee.
Sonnenbichel je jedno z vyvýšených a přitom prostorných míst, pro vzlet několika
horkovzdušných balónů. Příjezdová cesta byla celý týden uzavřena a návštěvníci museli
parkovat dole na jiných veřejných parkovištích.
Počasí jako by se domluvilo s pořadateli a o víkendu připravilo slunečné výhledy. Spolu se
zasněženými kopci a horami okolo, modrou hladinou dole to všechno dělalo přenádhernou
kulisu pro desítky duhových barev na zimní obloze.
Spousta balónových týmů z celého Německa i ze Švýcarska startuje v 9 hodin ráno, většinou
i s párem pasažérů, kteří si to zaplatili i několik měsíců předem. Pořadatelé nabízí kromě
podívané na start a vyplouvající balóny k nebi i spoustu dalších zábavných lákdel. Například
sáňkování na Wallbergu, koncert nebo DJ na večerní zábavu. Nechybí ani ani pivo a grilovaná
kolena. Na terase Sonnenbichlu jsou nachystané jak stoly a lavice s kožešinami, tak i deky
k posezení v chladném zimním počasí.

Ale západem slunka tato podívaná nekončí. Právě začíná ta zajímavá, dech beroucí část
balónové parády. Kolem půl sedmé večer se začíná prostorné pole opět plnit zastavěním
balónových vybavení. V 19 hodin probíhá vypuštění do vzduchu asi pěti malých osvětlených
balónků a posléze dvou nebo tří modelů bolónů s doprovodem hudby.
Peter Rie, organizátor akce v TTT, byl nesmírně potěšen: „Když padne noc, načervenalé
plameny hořáků se zapalují v rytmu hudby. Osvětlené vzdušné obry, které bylo možné vidět
na obloze během dne, lze pak obdivovat zblízka.“
V závěrečnou sobotu 4. února večer bylo vidět nad Tegernsee malou balónovou záři, kterou
speciálně pořadatelé připravily.
Díváte se k nebi a celý svět okolo se zahalí do nenápadného oparu bezvědomí a nečinnosti.

Kniha ´Moje nervy´ autorky Vítězslavy Jabůrkové je autobiografický příběh o ženě, jejíž život je plný změn. Veronika je ale dělá až moc často. Střídá zaměstnání, místa pobytu i partnery. Prochází si hezkými i těžkými obdobími a neustále začíná znovu. Vypráví o nešťastné lásce i těžkých začátcích v Německu ať už to byl Hamburg, Berlín, Sturttgart nebo Bavorsko. Její zkušenosti mohou čtenářkám…

Knihu můžete zakoupit zde:

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/moje-nervy-349398256 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Máme kontakty na lékaře i zdravotní sestry kousek za hranicemi. Víme, jaká je tam situace, ale nemůžeme jednat přímo. Doufáme, že vláda jednání o převozu pacientů do Německa dotáhne," říká Jiří Černý, místostarosta uzavřeného Chebu

V rámci Euroregionu Egrensis (spadá sem Karlovarský kraj, Tachovsko z Plzeňského kraje a příhraniční okresy Bavorska, Saska a Durynska) funguje dlouholetá spolupráce záchranných složek. Spolupracují v rámci ní také záchranné služby – převozy sanitek pacientů na druhou stranu hranice nejsou již dlouhá léta výjimkou. Převézt pacienty z Chebu a okolí z přetížených nemocnic do volných kapacit na druhé straně hranice (Bavorsko, Sasko) je logisticky i organizačně možné. „Tady jde ale hlavně o vyřešení plateb v rámci pojišťoven, které jsou rozdílné. Tam může nastat problém. Proto právě potřebujeme, aby smlouvy dotáhly do konce vlády – Česká i Německá,“ vysvětluje Jiří Černý, místostarosta města Cheb, profesí záchranář (uvolněný zastupitel), který v této době začal ve volných chvílích, např. o víkendu, opět vypomáhat na přetížené místní Záchranné službě. O situaci tedy informuje aktuálně s přímou znalostí ´terénu´. Více ve videu. Video: Jane Frank

Robin Čumpelík: "Rada Českého rozhlasu se chovala jako cenzoři v padesátých letech. Ředitel se bál hovořit nahlas."

Nevěřím na spasitelská a rychlá řešení. Je potřeba něčím začít. Otázkou je jak. Času již nemáme mnoho. - I to říká Robin Čumpelík. Pokud vás složité alogaritmy platformy Youtube zavedly ke sledování kanálu Inovace Republiky, znáte jej jako moderátora, který si zve hosty z rozličných vrstev společnosti, s různým politickým či náboženským pohledem a mluví s nimi bez předsudků, doptává se a snaží se díky nim dělat inventuru současného stavu společnosti.  Robin Čumpelík je propagátor vědy, moderátor, spoluautor kanálu Inovace republiky a autor připravovaných knih - aktuálně knihy Laboratoř myšlenek, intelektuál, který jako jeden z mála nezůstává ve své ´kavárenské bublině´, ale snaží se co nejpoctivěji pochopit, co se děje ve společnosti ze všech možných úhlů pohledu.  Text: Jane Frank Jste jednou z nových mediálních online platforem s rozhovory vedenými do hloubky, která vznikla přirozeným skoro guerillovým vývojem. Jak to celé bylo? Co byl ten první impuls?  Koncem roku 2020 jsem se pust

Bejrút se mění v město duchů: Vysoká inflace, rozdělená společnost a nedostatek elektřiny

Přesně před rokem jsem psala o Libanonu jako o zemi, která v noci nespí a která se snaží žít dál. Teď se vracím na místo, které už není místem, jak si ho pamatuju. Je to stále země vonící po jasmínu, jejíž vůně však slábne víc a víc. - I to říká ve svém blogu o Libanonu a Blízkém Východě Terezie Poněšická. Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická Jako by tomu bylo včera, znovu nasedám do letadla směr Bejrút. Tentokrát s větším strachem a nejistotou než před rokem, kdy jsem do Libanonu jela poprvé. Poprvé jsem však nevěděla, co mě čeká, což mě paradoxně udržovalo klidnější. Teď se po třech měsících vracím do země, jejíž politická, sociální a ekonomická situace je jen den ode dne horší. Bojím se, až potkám své přátele, bojím se jejich stížností a příběhů, které se od chvíle, co jsme se poznali, nezměnily:  „Státní elektřina trvá už jen dvě hodiny denně, generátory zdražily, lira dnes zase stoupla, neteče nám voda, pivo v Mezyanu zdražili na 100 000 LL. Ayri bi balad, ayri bi hukuma,