Karnevaly, masopusty, fašanky nebo jak se tomu říká  i na některých místech na Moravě, ostatky, se konají po celém světě. Test: Vítězslava Jabůrková         Zatím co někde oslavy začaly, jinde je jim už konec.  Kde se to vlastně všechno vzalo?  Původ slova Karneval pochází z latiny. „Carne, vale“, tedy „Maso, sbohem“. Již od 12. století doba chtíče a obžerství předcházela 40 sytým dnům půstu. Vznikaly jakési hry a role, aby ilustrovaly, jak je byl člověk uvězněn ve svém chtíči a žil jako jakýsi „popírač boha“ nebo blázen. A protože se v minulosti přísně dodržovala pravidla postní doby, kdy maso, tuk a mléko byly tabu, má bujarost těchto pošetilých dnů skutečné pozadí a tradici.                                      Masopustní zábavy jsou různé, ale mají stejný cíl, vypustit páru před půstem a užít si posledních pár týdnů do jara spoustu legrace.                          Městy proudí barvy všech odstínů a lidé chodí nezvykle oblečeni do všelijakých bláznivých kusů oděvu. Ve vzduchu se

 Tegernsee je krásné i z nebeských výšek. O tom se můžete přesvědčit každým rokem při Montgolfiádě. Vlastně jsem tento výraz poprvé slyšela tady v Německu. Před tím jsem se s tímto slovem nikdy nesetkala. Ale kdo se toho jednou zúčastní, i kdyby jen očima nebo jako pasažér v balónovém koši, ten na to nikdy nezapomene. Text a fota: Vítězslava Jabůrková Ale napřed trocha historie: Slovo Montgolfiáde pochází od bratrů Montgolfierových, kteří jako první zkonstruovali a do vzduchu vypustili první horkovzdušný balón. Jak jsem se dočetla, první úspěšný let proběhl 19. září 1783 ve francouském Versailles a první cestující v jeho koši byli ovce, kohout a kachna. Horkovzdušné balóny sloužily v době válek jako přepravní prostředky, tak i jako poštovní balóny. První oblet světa horkovzdušným balónem se konal až v roce 1999 a trval 19 dní. První akce na německé půdě, které se dodnes nazývají „Montgolfiáda“ – tedy složenina ze slov Montgolfierd a Olympiáda,  ve městě Münster od roku 1969. Odhaduje s

Češka žijící v Německu, která se tam před více než deseti lety vydala za prací servírky, aby nakonec změnila profesi a k tomu vydala svoji první knihu, ji dnes připravuje pro vydání v němčině. Vítězslava Jabůrková vydala čtivou autobiografickou knihu ´Moje nervy´ a ve svém blogu se s námi bude dělit o své zážitky a reflexe z Německa. Jako rodilé Moravačce se jí nakonec zalíbilo v Bavorsku, které si je s Moravou v lecčems podobné. A teď už se začtěte do jejího vyprávění. Snad vás v dnešní hektické době její slova potěší. Pokud byste měli nějaký námět, téma, o kterém byste chtěli, aby se rozepsala, pište na: moje.nervy@otevrenamedia.cz Text a fota: Vítězslava Jabůrková Na Tegernsee se furt něco děje. A vlastně v celém Bavorsku se pořád něco děje - jako všude na světě.  Tak napřed něco málo o Bavorsku, kam Tegernsee Tal neodmyslitelně patří.  Byla doba, kdy se Bavorsko rozhodovalo trhnout se od Německa, což se naštěstí nakonec nestalo. Stačí, že jednou Německo už rozdělené a zase spojen

Přežila Osvětim a zažila osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz a Březinka. Magda Horetzká se spolu s ostatními vězenkyněmi přimluvila za život Esesačky, která na ně byla hodná a snažila se jim pomoct. - I to je jeden ze smutných příběhů holocaustu. Je jen smutné, že se lidstvo dodnes nepoučilo a válčí dál. Doufejme, že se alespoň lednové transporty, které v těchto dnech opět slaví své smutné výročí, nebudou už v Česku nikdy opakovat. Pojďme si připomenout jeden z těchto příběhů. Kolegyně Magdy Horetzké , která byla dozorkyní v dílně a byla krutá k ženám, které v ní pracovaly jako šičky, to štěstí neměla. Tu udaly a pravděpodobně skončila na Sibiři. Paní  Magda Horetzká, která po válce přišla do Karlových Varů, pochází ze Slovenska a v koncentračním táboře přišla o většinu svých příbuzných. Líčení Magdy Horetzké ukazuje, jak se v tíživých situacích mohou zachovat dobře lidé, od nichž to nečekáte a naopak vás ´potopit´ lidé, od nichž by člověk pomoc čekal. Jakoby se

Probouzím se za zvuků klaksonů motorů z ulice. Ráno je doba dopravní špičky a na hlavních ulicích se tvoří kolony aut, všichni troubí, spěchají do práce, potřebují benzín. Je konec listopadu a na Bejrút pomalu padá podzim. Už není úmorných třicet stupňů, ale pouhých dvacet, zataženo a příjemný vánek.  Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická  Keře jasmínu plně kvetou a listy stromů už opadávají. Zejména místní kavárny si dávají záležet na dekoru a na podzimních akčních nabídkách jako jsou pumpkin spice latte, krémové polévky nebo skořicoví šneci. I tady se lidé umí těšit z maličkostí jako je podzimní atmosféra nebo vůně mandarinek, která nám pomalu hlásí příchod zimy. Já se sluním na balkonu a jím u toho mandarinky a ta vůně je tak silná a tak moc mi evokuje Vánoce, až mě to mate, protože mi to moc nezapadá do mého vnímání času a místa, kde se právě nacházím. Bejrút je město, které propojuje svět bohatství a mizérie Po studijní pauze v kavárně se vracím pomalu domů. Bejrút v sobě

"Moje manželka se strašně naštvala. V podstatě jsem jí přiznala, že jsem dosud žila dva životy. S kompletně jinými dvěma okruhy přátel, jiným oblečením. Cítila se zrazená. Dnes - po rozchodu - už ale mohu říct, že jsme nejlepší přítelkyně. A já mohu být konečně kompletně sama sebou a nemusím nic skrývat." Nichola je moderátorkou pořadu   Musical lunchbreak  v lokálním rádiu Swindon 105,5 , které vysílá ve stejnojmenném městě v anglickém hrabství Wiltshire. Po odchodu do důchodu začala konečně naplno žít život tak, aby mohla být sama sebou - nosit dámské šaty kdykoliv se jí chce, nechat si narůst dlouhé vlasy a odstartovat novou životní etapu. Co je na tom zvláštního? Velkou část života prožila jako muž v klasickém manželství, vychovala s manželkou tři děti. Mělo to jen jeden háček - celou tu dobu tajila, že se vždy cítila být ženou. Vyrůstala v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy byla v Anglii transsexualita trestným činem. Povídaly jsme si o tom, jak se naučila žít dvojí ž