Británie se pozítří probudí do politického zemětřesení. Proč se očekává po více než století ´konec´ Konzervativců?



Už dlouho jsem neslyšela tak absurdní prohlášení, které mne zároveň rozesmálo i donutilo kroutit hlavou. A že je jich poslední dobou v politice na obou stranách Kanálu La Manche či oceánu dost. I když se říká, že politici jsou přeplacení, nemyslím si to. Ty nejlepší komiky musíte dobře zaplatit, aby vám sehráli bravurní roli v celé té šílené reality show, v níž omylem žijeme. 
Toto prohlášení bylo ale nejlepší. "V pátek budu pořád premiérem," prohlásil s neochvějnou jistotou britský konzervativní premiér Rishi Sunak na sklonku minulého týdne v jednom z rozhovorů poté, co se zítra očekává naprostý debakl Konzervativců. Ti vládli Británii posledních čtrnáct let.

ČAJ O PÁTÉ JANINY Z LONDÝNA / JANE FRANK

Více než sto let funguje v Británii v podstatě systém dvou stran, kdy při většinovém volebním systému se mezi sebou o moc střídají více či méně klasická levice a pravice. Na první pohled tedy vypadá vše ´v pořádku´. Očekává se výhra levicové Labour Party. Konzervativci předpokládají, že se přesunou do opozice a jejich předseda bude lídrem opozice a v příštích volbách se karty zase otočí. Jenže dramaticky přibývá lidí, kteří nechtějí už jen další ´kosmetickou změnu´. Že vám to ´něco´ připomíná? Pojďme na to. 
Překombinovaná šachová partie britského premiéra je u konce 
Vláda britského premiéra Rishiho Sunaka připomíná strategicky překombinovanou šachovou partii, která ničí nejvíce samotného vykutáleného hráče. Toho během následujících pár tahů čeká nevyhnutelný šach mat, jenž se snaží zoufale odvrátit. Nemá ale jak - došly mu strategie i zásadní figurky, a tak vypouští kouřové clony, které mají zmást nepřítele. Dým se mu ale vrací do tváře, štípe do očí a on sám už sotva vidí na svoji vlastní hru a ztrácí se v ní.
Říct, že byli Britové v šoku, když se z médií dozvěděli, že premiér mluví o posunutí předčasných
parlamentních voleb na začátek května, kdy už se konaly volby komunální, při nichž se
volil i nový starosta Londýna /tedy se opět potvrdil ve funkci levicově-liberální Sadiq Khan/, by bylo značně ošidné. 
Zní to dramaticky, ale pravdou je, že lidé tady už od Rishiho Sunaka vlastně čekají jen samé zákulisní hry a náhlé výpady a potvrzení něčeho, aby to zároveň jinými slovy popřel.
Už nespočetněkrát jsme otevřeli zprávy, abychom četli, že volby budou a pak vlastně, že ale
nebudou ve druhé polovině roku, pak zase hned začátkem května - aby to Rishi Sunak, který toto nejprve důrazně nepopřel, to opět důrazně popřel. Znovu a znovu stejná hra. Po naprostém fiasku Konzervativců v květnových komunálkách pak měl Rishi už jen dvě možnosti -  rezignovat nebo vyhlásit předčasné volby dříve než na avizovanou druhou polovinu roku. 
Lidé se dokonce pokoušeli sázet, kdy volby budou. Nakonec vyhlásil volby na 4. července, Den nezávislosti v USA. Poněkud obskurní datum, kdy právě Britové neslaví, že přišli o tuto tak bohatou kolonii. Udělal to Rishi Sunak, který sám, pochází z rodiny z koloniálního zázemí /jeho rodiče pocházejí z Indie, dlouho žili v Egyptě než přišli do Británie, kde se Rishi narodil/, schválně?
Každopádně se to neobešlo bez skandálu, kdy na svých sázkách na toto datum voleb vydělala část Konzervativců z jeho blízkého okruhu. Věděli, které datum Rishi řekne, tak si vsadili a vyhráli. Další z mnoha kauz kolem Konzervativců, která už snad ani nikoho nepřekvapila, lidé se už jen znechuceně ušklíbli. 

Budou Indové smutní, když Rishi Sunak nebude v pátek premiérem? A proč by nás to mělo zajímat...
Pokud Rishi Sunak neobhájí premiérský post, a ten neobhájí - na to nemusíme mít tajné informace z jeho okolí, abychom si na toto mohli vsadit - pro Indii to nebude dobrá zpráva. 
Rishiho si vybral do kabinetu ještě sám Boris Johnson a dosadil ho na post ministra financí. Rishi sám je ve finančnictví vzdělaný a narozdíl od českého elektrikářského kolegy na této pozici ví s jistotou kolik nul má miliarda - a nejen díky tomu, že jeho manželka pochází z bohaté rodiny indického miliardáře, se to nebojí použít. Už díky své funkci pomohl výraznému zlepšení britsko-indických vztahů. 
Mimo jiné prosadil speciální podnikatelská visa pro indické podnikatele a start-upisty. Indie je poslední léta opravdu dravcem a sází na start-upy /tech, finance, ecommerce/. To se jí vyplácí - vzpomeňme na to jak před necelým rokem přistáli Indové pyšně na měsíci a vypálili tím rybník NASA. Jejich náklady byly nejen cca čtvrtinové co platí za podobné mise americká NASA, ale dokonce byli levnější než ruské expedice. Indie je bezesporu podnikatelská rozvíjející se země s ambicemi. Také je výrazným členem BRICS+.
Rishi také mnohokrát prosadil různé pobídky a pomoc nejen podnikatelům, ale i turistům z Indie. A to především v době pandemie, kdy když v Indii řádila smrtící Covidová kalamita a všechny země ji přidávaly na černou listinu - bez možnosti vstupu ani s testy či očkováním. Rishimu se podařilo cca o týden oddálit přidání Indie na tuto listinu na britských hranicích. To jemu i vládě pak lidé vytýkali a zdůvodňovali tak další vlnu roznášení viru Delta v Británii.

Ghándí, Churchill a Britská proxy válka s Ruskem - co mají tyto ´výkřiky´ společného?

Faktem je, že Rishi byl pro Indy velmi symbolický. Nejen tím, že byl prvním britským premiérem s indickými kořeny, ale především tím, že se to tak stalo za Konzervativní stranu - Torries. 
Abychom porozumněli, musíme jít do minulosti. Nejde jen o Ghándího, ale i o Winstona Churchilla. Ten Indy opovrhoval a mnohokrát se o nich vyjádřil velmi nelichotivě - říkal o nich že jsou polovzdělaní a přirovnával je k některým zvířatům. Prostě - neměl Indy rád. V Indech toto zůstalo hluboce zakořeněno. Když se pak stal Rishi Sunak premiérem, brali to jako symbol toho, že britští  Konzervativci definivně překonali svůj dřívější postoj k nim a navíc ´jeden z nich´ - Indů - se mezi nimi dokázal prosadit. O sponzoringu či vlivu Rishiho tchána, který v tom hrál též určitou roli, pak mnoho raději neříkali. 
Indie též hraje klíčovou roli ve vztahu Rusko-Ukrajina. Indické zahraniční zpravodajství sleduje mnoho lidí ze ´Západu´ /a vím, že i řada lidí z Česka/ prostě proto, že je to často jediná možnost, jak se dozvědět více objektivní zprávy z Ruska než je tomu z tradičních západních médií, která uveřejňují pouze účelové novinářsky nevyrovnané zprávy. 
Indie je v rámci BRICS spojencem Ruska a zřejmě i díky svým vztahům s Británií, která je ve vztahu k Rusku k opozici, tvoří zajímavý můstek k možné spojnici Británie k BRICS, kam by neměla minimálně kvůli ´zhoršenému´ vztahu k Rusku přístup. 
V politických debatách se jak Nigel Farage - pravice - Reform UK či z opačného spektra George Galloway - levice - Strana pracujících - vyjadřují jasně a i když vládní linka toto popírá, nazývají věci pravými jmény a stojí si za tím, že Británie vede skrz Ukrajinu svou proxy válku s Ruskem. To byl mimochodem jeden z důležitých bodů v předvolebních tématech, které bylo pro vládu i budoucího lídra opozice velice problematické a dramaticky toto zpochybňovali. 
Už v předešlém článku jsem zmiňovala jak Boris Johnson ještě jako premiér tuto proxy válku nastartoval svým slavným příletem na Ukrajinu a zavázáním si Ukrajince s důrazným si vynucením slibu, že nebudou usilovat s Ruskem o smírné řešení. Jeden bod jsem však nezmínila a zde se k němu dostávám i skrze BRICS. 

Pošilhává Británie po vstupu do BRICS? Ale ´Rusko´ je trošku problém, asi by jí tam nadšeně nepřivítalo... 

Během brexitového referenda se linula vším jedna hlavní nit - na Brexitáře /lidi, kteří podporovali vystoupení Britnie z unie/ se ´házelo´, že jsou to xenofobové a nechtějí se spojovat s dalšími národy,  s tím, že je nemají rádi. 
Za sebe vím, že nic nebylo dále od pravdy. Sama jsem strávila mnoho času při natáčení právě i s Brexitáři - naopak, spolupracovali úzce s francouzskými žlutými vestami´ a ´Frexitáři´ /FRancie - Exit... z EU/, ke mě se chovali přátelsky a s respektem. Na ´Den svobody´, kdy Británie vystoupila z unie, přijeli do Westminsteru slavit studenti z Francie či Flander a řady dalších zemí ze západu i východu unie i světa - vše mám natočené. Panovala přátelská atmosféra.
Britové nechtěli superstát - a ano, nechtěli, aby jim nikdo jiný /pravda - než oni/ diktoval, co mají dělat. 
Několikrát během čtyř let boje o Brexit zaznělo jasně, že se chějí opět připojit či zůstat a spolupráci rozšiřovat k různým mezinároním dohodám se zeměmi celého světa. Řadu z nich také uskutečnili, jakmile nebyli v rámci mezinárodní spolupráce vázání EU regulacemi. 

Británie chtěla založit s Ukrajinou nové Evropské společenství konkurující EU. Nešlo jen o vzkaz ´Putinovi´, ale i o vzkaz do Bruselu
BoJo také spěchal na Ukrajinu i s jiným cílem než jen rozjet válku s Ruskem. Vzpomeňme, že prezidentu Zelenskému nabízel, že by obě země mohly založit ´novou unii´ - svobodnější a bez regulací. To chtěli Brexitáři celou dobu. Kdyby se toto povedlo - a Ukrajina by bývala byla vhodná, neboť by šlo o strategickou zemi, k dohodě by se připojili i další země a další by z unie mohli odejít. Počítalo se, že s utahováním pravidel v EU budou nespokojeny další země velmi brzy /zdá se, že Maďarsko bude druhou zemí, která využije aktivaci článku 50... Efekt pak může být téměř dominový.../
Vzpomínáte, jak rychle se pak po návštěvě Borise Johnsona přihrnula při nejbližší příležitosti předsedkyně Evropské komise Ursula von den Leyen k prezidentu Zelenskému s pomyslnou přihláškou do EU? Tou, kterou dali kdysi její předchůdci například Turecku, které pak tak prudili, až se jim na to ´vybodli´? No, takže tu... Myslíte,, že to bylo jen kvůli vzkazu prezidentu Putinovi? Možná ano. Co když to ale byl také vzkaz do Bruselem nenáviděného svobodného Londýna...
Spojenectví Britů a většiny zemí EU proti Rusku v této válce totiž zamlžilo jednu věc, která tu ale stále je a zůstává a je důležité ji mít na paměti: Pobrexitová ´válečná sekera´ mezi Británií a EU nebyla zakopána, jen přikryta hromadou biomasy z Green Dealu, zpoza které se občas vytáhne a obě strany tak trochu přetáhnou jedna druhou, pak ji zašoupnou a zase se tváří, že jsou ´spojenci proti Rusku´. Obě ´strany´ si ale jdou po vlastní ose...  
Podobné je to s BRICS - Britové moc dobře vědí, že země BRICS jsou klíčové a kvůli sankcím vůči Rusku spolu naopak vyvíjí nový platební systém už nezávislý na dolaru a sakcích, který začátkem konce už zřejmě dosluhujícího Brettonwoodského systému. Jenže jak by se Británie mohla spojit s BRICS+, jejímž zásadním členem je Rusko? Zdá se ale, že právě Indie funguje i díky Rishimu jako zajímavý maličký můstek vedoucí do zadních dveří - minimálně co se místečka u malé špehýrky týče...
To teď ale skončí. Nebo možná ne... 
Co se ale bude dít až na místo Rishiho Sunaka nastoupí zřejmě Keir Starmer, o tom si povíme později. Stejně jako o rozpolcené levici. A také zpackané smlouvě s Rwandou o migraci. 

Julian Assange je volný a plánuje revoluci

Ještě si neodpustím malou doušku o politickém vězni Julianu Assangovi. Ten byl konečně po pěti a půl letech svého držení v londýnském vězení Belmarsh /na žádost Spojených států Amerických/ propuštěn a Britům i Australanům se opravdu podařilo domluvit s Američany jeho propuštění - byť musel přiznat´vinu´. Jeho vina byla, že zveřejnil materiály o zločinech americké armády v Iráku a dalších zemích. To bylo hodnoceno jako účast na spiknutí proti americké bezpečnosti. Hm... Tak funguje ´demokracie a svoboda slova na mnohými Čechy stále ještě glorifikovaném Západě´. 
Každopádně mu vyměřili trest, který odpovídal oněm pěti a půl letům, které si odseděl. Před týdnem se tak jako svobodný člověk vrátil k manželce a dětem. Snad bych mohla alespoň trošku Rishimu Sunakovi toto přičíst k dobru. Bylo to za jeho vlády. Byť mu to už nepomůže.

Jaký dopad ale toto má? Kolem Assange se utvořilo hnutí za jeho svobodu a svobodu informací a také proti válkám, do nichž jsou Britové a Američané zapojeni. Tedy hnutí nyní i propalestinské a zároveň proti podpoře zemí NATO války na Ukrajině - tedy proxy válce. K tomu připočtěme ještě sílíci snahy zemí comonwealthu /kolonií/ se osamostatnit od Británie. A napadá vás o jakou ´kolonii´, nebo-li moderním způsobem dnes nazývaným politicky korektněji - země Commonwealthu - by dnes ještě mohla Anglie přijít? Austrálie? Do celého předvolebního šílenství totiž ještě osvobozený Julian Assange po svém propuštění prohlásil, že se pustí i do boje za osvobození Austrálie... 

Toto jsou další důvody, proč považuji volby v Británii a poté v USA, Francii a dalších zemích nyní tak důležité - společenské nálady jsou velmi vyhrocené, lidé přestali věřit politikům a vidí chyby v systému, který chtějí buď napravit, opravit, reformovat a ti velmi naštvaní - zničit a vystavět nový na zelené louce. Část z nich tím myslí tu Green Dealovou... 
Svět se mění a zdá se, že jde nakonec o přirozenou změnu, která se vždy po určitých cyklech v historii opakuje. Říká se, že jsou to skvělé časy pro spisovatele, novináře a historiky, ale mizerné pro obyčejné lidi. Do těchto časů - zdá se - jsme právě z posledních sil a i palubních zásob dopluli. 



Předešlý článek, na který tento volně navazuje:


Článek po volbách - reflexe voleb: 

Britové touží po reformách, ale bojí se jich. Volby byly masakr a nastartovaly změnu

Komentáře