Je slunečné ráno. Pan Novák si nalije kávu, připojí se k internetu a najede si na domovský web svého oblíbeného deníku. Přihlásí se na stránky a stáhne si dnešní vydání novin do své ultra tenké a lehké elektronické čtečky. Pan Novák dopije svoji porci kofeinu a vydá se do práce. Ve vlaku si zapne svoji čtečku, aby se dozvěděl, jaké události hýbou světem i jeho vlastí. Tak jako ostatní spolucestující. Paní Nováková by si ráda přečetla nějaký dobrý milostný román. Neváhá proto a klikne si na stránku s recenzemi nových knih. Najde si nejlépe hodnocený bestseller a na e-bay si ho objedná. Za pár dolarů a minut ho má doma. Načte si žádanou knížku do své čtečky v originálním růžovém designu a začne číst knížku před spaním. Paní Nováková je spokojená, román má skvělý úvod a čtečka dokonce imituje zvuk otáčení stránek jako u klasické knížky. Paní Nováková pociťuje sentimentální vzpomínku na dobu, kdy držela v ruce opravdovou knihu. Ano, je toto reálná budoucnost, která nás čeká? Opravdu papíro

Když se dříve novinářům podařilo napsat článek či natočit reportáž, která se ukázala jako nepravdivá, říkalo se jí ´novinářská kachna´. Často se tak dělo (a samozřejmě i dnes děje) proto, že každý novinář chtěl mít svého sólokapra (vnímáte, jak se všechno motá kolem, doslova ´novinářského rybníčku ´- kachna, kapr… Kdoví, proč tomu tak bylo.). Novinář hrál o čas – chtěl přinést informaci jako první a nestihl (nebo nechtěl) tak informace ověřit a co nejdříve je publikoval. Sólokapr byl exkluzivní materiál – zpráva, kterou nikdo jiný nemá. Pomáhá to zdvihat prestiž jeho média, zvyšovat čtenost, počet prokliků na článek, video, podcast (dnes se tomu říka poanglicku ´click buy´ – tedy ´titulek kupuje´ prokliky´). To všechno platí i dnes. A ještě se k tomu přidaly sociální sítě, díky nimž může šířit zprávy a informace snadno úplně každý. Není to již výsada novinářů. Dnes se už nepoužívá termín ´novinářská kachna´, ale ´fake news´. Zatímco novináři mají své desatero a etické kodexy, které jso