Už od Vánoc si z nás počasí dělá jen blázny. Příroda je z toho taky pěkně zmatená. Během tří měsíců se tady ukázalo jaro snad už třikrát. Vylezly krokusy, začaly kvést kočičky a lidi se promenádovali jen v tričku. A pak, z ničeho nic, ze dne na den se vrátil děda Mráz. Teploty klesly pod bod mrazu, napadlo asi metr sněhu a vše co vykvetlo opět pomrzlo.
Text: Vítězslava Jabůrková
A tyhle náhlé změny se dějí už pár týdnů, zima – teplo, zima – teplo. Chudák příroda.
Ale čím se jaro jistě probudí, jsou svátky Velikonoční. Přinesou nejen sluníčko a s ním i příjemný hřejivý vzduch, ale taky záplavu barev a vůní.
Velikonoce jsou důležité křesťanské svátky. Téměř každý rok padnou na jiný datum, ale jistě je, že se konají první neděli po prvním jarním úplňku.
Věřící po celém světě si připomínají těmito oslavami, bohoslužbami a křížovými cestami ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. A proto nesmí o Velikonocích chybět všudypřítomné znění zvonů, které je posléze nahrazeno, aspoň na Moravě, zvuku řehtaček a křiku děvčat.
S těmito svátky je spojeno i spoustu tradic. Topení Morany nebo smrtky, vymetání domů zelenými proutky, pletení pomlázek a barvení vajíček.
Morana nebo smrtka se vynášela na Smrtnou neděli, mělo to symbolizovat konec zimy. A jako příchod nového léta se do vsi lidé vracely s větvičkami ozdobenými barevnými vajíčky nebo proutky s barevnými mašlemi.
Neděle poté, Květná neděle je začátek Svatého týdne. Tedy Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle a končí to Velikonočním pondělím.
V Německu je to podobné
Bavorsko je zem, kde se berou křesťanské svátky opravdu dost vážně. Proto jsou všechny takové dny uznané jako státní svátky. Aby se lidé mohli oddávat kostelu, modlitbám, obřadům a oslavám.
Sváteční doba Velikonoční začíná Zeleným čtvrtkem, dnem poslední večeře. Na jídelních lístcích restaurací se objevují převážně pokrmy se zeleniny. A lidé se snaží i dodržovat tuto tradici, jíst „zeleně“. Špenát a saláty jsou v tento den velmi oblíbené.
Na Velký pátek vyzvánění zvony všech katolických kostelů o sto šest. Svolávají tak věřící na 15 hodinu, na jednu z nejdůležitějších bohoslužeb. Tato hodina je označována, jako čas, kdy byl Ježíš ukřižován. V tento den nesmí věřící jíst žádné maso, i proto je v tento den všude v nabídce nějaká ta ryba či těstoviny a obiloviny. V mnoha regionech, k nimž Bavorsko neodmyslitelně patří, je zakázáno tancování. Diskotéky a taneční bary jsou proto pozavírané. A za porušení klidu hrozí dokonce i pokuty. V jiných regionech se nesmí pořádat ani žádné sportovní akce čí jiná shromáždění.
A na Bílou sobotu vládne opravdu všude hrobový klid. Je to den odpočinku těla Ježíšova. V kostele je všechno pozhasínané a uspané. Žádné svíčky a ani květiny, žádné zvony ani bohoslužby. Avšak v noci na Velikonoční neděli to začíná vše opět ožívat. Zapálením honosných svícnů a zdobením kostela velkými barevnými kyticemi přináší člověk zpět život do těchto prostorů. Lidé pořádají Velikonoční vigilie, což jsou přípravy při modlitbách na velké svátky.
V neděli tyto oslavi vrcholí. Je to vítězství života nad smrtí, což je základním kamenem, hlavní podstatou celého náboženství a víry v život po smrti.
Lidé si své domy zdobí hodně barevně, především vajíčky, větvičkami s mašlemi a Velikonočními zajíčky. Právě ti tady hrají důležitou roli, protože oni jsou ti, co nosí vajíčka. A proč právě zajíčci? Už před dávnými časy byli považováni za symbol plodnosti. Vajíčka za symbol života, proto se taky stali významnou součástí Velikonočních oslav.
Ovšem tradice samotná, že zajíček nosí vajíčka, se v Německu usadila teprve asi před sto lety. Předtím to byla úloha jiných zvířat. Kukaček, lišek nebo slepic.
Zajíček si svá hnízda ze slámy dělá po celém domě nebo i zahradě. V hnízdech jsou nakladená vajíčka v čokoládové podobě či jiných sladkostí nebo malých dárků.
V mnoha domácnostech se peče Velikonoční cop ( vánočka u nás ), velký kus koláče z kynutého těsta, tak aby se z něj najedla celá rodina. Velikonoční beránek samozřejmě nesmí chybět, s červenou mašlí a zvonečkem. Tento zvyk s beránkem přišel ale od židů, kteří v době Velikonoc poráželi a jedli ovci nebo beránka. V církvi je beránek považován za znamení života, proto je vhodný i jako pokrm na Velikonoce. Jehněčí se taky v tyto dny objevuje na mnoha stolech restaurací.
A protože jsou Velikonoce označovány i mimo jiné za počátek jara, sadí se do květináčů ječmen nebo pšenice. Do těch se vsazují barevná vajíčka a zdobí tak parapety oken nebo se nosí jako dárek k návštěvám spolu s upečeným beránkem.
Kdo ale má z Velikonoc největší radost jsou samozřejmě děti. Připravují se už týdny dopředu. Malují, tvoří plno vajíčkových a zajíčkových předmětů. Zpívají a přednáší spoustu písniček a básniček, týkajících se těchto oslav. Pár dní před Velikonocemi chodí po celé vesnici, či městu a rozvěšují všude svá díla v podobě barevných vajíček. Při procházení městským parkem si připadáte jako Alenka v říši Divů. Téměř každý strom nebo keř je ozdoben barevnými pentlemi, zajíčky a vajíčky.
Neděle je důležitá, nejen pro děti, ale i pro dospělé. Je to den lovu vajec. Rodina vajíčka schovává, většinou v noci nebo brzy ráno, tak aby se děti hned po snídani mohli pustit do průzkumných prací.
V mnoha městech se konají i velké hledací akce pro všechny věkové skupiny lidí. Ti chodí s košíky a loví vajíčka. Košíky si spousta lidí vyrábí i sami. Z papíru nebo z proutí a jiných materiálů. Vytváří se i vajíčkové stezky, vedoucí k velkým hnízdům zajíčků. A jak taková stezka vypadá? Najdete jedno malé vajíčko, následuje další a další, až vás to dovede k cíli, kde většinou sedí velký čokoládový zajíček obsypaný sladkostmi.
V některých místech Německa jsou velmi oblíbené i Velikonoční ohně. Pohanský oheň je označován světlem, při návratu Ježíše na svět. Proto se také staly v některých regionech důležitou součástí těchto oslav. Zapalují se většinou v noci ze soboty na neděli, při oslavách vigilií. Ohně a táboráky jsou dobrou příležitostí, u kterých se schází rodiny či přátelé.
Popel z těchto ohňů se pak sype na pole, kterým přináší bohatou úrodu.
S Velikonočními ohni jsou spjaty i Velikonoční svíčky. Ty by se měli donést právě z těchto ohňů nebo z kostela z ranních bohoslužeb a kázání. Tak si lidé domů nosí nový život, světlo a teplo.
K Velikonocům patří i smích a radost z nového života. To dokazovala i některá kázání v kostelech. Smích měl znázorňovat radost nad tím, že Ježíš přemohl smrt. Tady v Bavorsku to bylo zvykem až do 19. století. Kněz vyprávěl ve Velikonočním kázání vtipy, aby lidi rozesmál. Pak ale někdo zakročil a tato tradice se už nedělá.
Jiným důležitým prvkem Velikonoc je i voda, která symbolizuje jak život, tak i plodnost. V Německu byla tradice nabírat vodu z potoků, z Bílé soboty na Velikonoční neděli, mezi půlnocí a východem slunka a nosit si ji domů. Tato voda měla být léčivá na vyrážky, oční nemoci, měla udržet nestárnoucí pleť. A s touto vodou se měly taky křtít děti, aby byly chytré a krásné.
A s vodou to známe i u nás v Čechách, na Moravě a Slovensku, kde se děvčata polévají vodou, aby neuschla do dalšího roku.
Jistě je všude po Světě spoustu různých tradic, zvyků a pověr. Já jsem se dopátrala jen několika z nich z oblasti Německa. Každý bere tyto svátky trochu jinak. A důležité je, aby nám bylo dobře.
Ať už tak či jinak, v Čechách, na Moravě, na Slovensku, v Anglii či Německu, lidé by se měli radovat ze života.
Veselé Velikonoce.
Fota: Internet
Komentáře
Okomentovat