Noci jsou chladné a dny teplé, někde se snáší mlhy a jinde ještě polehává sníh.
Příroda je kouzelná a zdá se, že jako každý rok, se nás snaží něčím překvapit.
Text: Vicky Jabůrková
Tady, na jihu Německého Bavorska a mezi horami se to v posledním měsíci chvíli zelenalo, chvíli bělalo a chvíli šedlo. Jeden týden jsme si dovolily chodit už jen v tričku a pár dní nato jsme opět vytahovaly zimní bundy, protože venku nasněžilo.
Já mám mezi tím vším počasím i tak dost práce a málo času na výstupy do hor. Což hodlám změnit s příchodem jara. Dokonce jsem si už rezervovala pro jistotu dva prodloužené víkendy, jeden v Rakousku a jeden v Itálii. Není to daleko, autem asi dvě až tři hodiny, podle toho, jaký je zrovna provoz.
Tady na Tegernsee je živo pořád. Jakmile přijde víkend, je celá trasa z Mnichova až po Tegernsee ucpaná autama s lidmi, kteří se snaží načerpat trochu toho čerstvého vzduchu. Normálně to trvá z Mnichova na jezero asi necelou hodinu, ale přes víkend se může stát, že jedete i tři hodiny. Někdy si říkám, proč ti lidi nevyjedou mnohem dřív a nevyhnou se těm zácpám. Samozřejmě, že to mnozí z nich dělají a někteří prostě nemůžou kvůli dětem, kterým se nechce vstávat nebo mají pevný denní rytmus.
Já teda když někam chci vyrazit, vstávám hodně brzo. Vlastně i tak vstávám hodně brzo, i když nemusím. Jako zrovna dnes.
Včera mě poslala ředitelka ze školky, kde pracuji, domů, protože mě trápily hozné žaludeční křeče. Řekla, že mám určitě navštívit lékaře a zůstat alespoň tři dny doma, pak je školka zavřená, tak si udělám prodloužený výkend a můžu jet dřív domů, do Čech.
Samozřejmě, že jsem poslechla, ale s kolegyněmi v práci jsem se i tak chtěla rozloučit, tak jsem se nechala zneschopnit jen na dva dny, místo zbylích tří dní.
Dnes je ten druhý den a vypadá to, že mě už je zase dobře. Ale mám neschopenku, tak dnes ještě zůstanu doma a prostě budu lenošit. A i když bych mohla spát do aleluja, nejde to. V půl šesté jsem byla už zase na nohách a zapla pračku. Nikoho tím tady neruším. Sousedka jezdí jen na víkend a pode mnou je doktor, který je tam taky jen tak sporadicky. Takže proč nezapnout pračku už v půl šesté ráno. Umyla jsem nádobí, co jsem líně nechala od včerejška a taky si vyčistila zuby. No a teď zase ležím v posteli a píšu. Tak to prostě je. A zítra jdu do práce, abych si užila poslední den s dětmi a s kolegyněmi.
A taky musím zajet dnes do dílny, včera jsem totiž potají zajela ještě do dílny, abych zapla pec s glasurou. Mám tam něco, co potřebuji bezpodmínečně ve čtvrtek v práci pro kolegyně a taky jeden „Weinkühler“, což je taková ta nádoba, která uchovává víno chladné. Je to vlastně tlustá váza, do které se vejde láhev vína nebo čehokoliv. Váza se před použitím vloží do mražáku, aby se nachladila a posléze, když se do ní dá láhev bílého vína, nebo šampáňo, vydrží to dýl studené. Takové ledové kostky v hlíně.
Takže jsem zvědavá, jak to dopadlo. Vždycky to dopadne nějak. Někdy dobře, někdy jen uspokojivě a někdy to krachne a dobré to není. Ale to je prostě ruční práce, někdy málo trpělivostí, jindy neznalosti, anebo jsou to hokusy pokusy. Ale vždycky je to překvápko. Víte, jak by to vypadat mělo, nebo by jste chtěli, aby to tak vypadalo, ale ne vždy se to podaří podle vašich představ.
Já jsem člověk tak trochu optimista, trochu flegmatik a ale žádný perfekcionalista. Jsem ráda, že se mi to líbí, i když to není zrovna podle mích představ. Ale když mi opravdu o něco jde, zase se nevzdávám tak snadno. Zkouším to tak dlouho, dokud se mi to buď nepodaří, nebo těch pokusů je tolik, že to raději vzdám.
Jako to bylo se zapékací mísou. Někdo si o jednu řekl. Bez víka, nízkou a oválnou. To se na kruhu udělat nedá. Udělala jsem asi čtyři, které se celkem povedly, po nějakém čase jsem měla udělat další dvě a pak to někdo viděl a řekl, že chce takovou i s víkem. Z šesti, které jsem udělala, jsem musela tři zničit. A to byly už komplet hotové a nachystané na první pálení. Prostě jsem nebyla úplně spokojená, víko ne zrovna dobře sedělo a já nebyla taky moc přesná. Ty ostatní tři jsem darovala na odskoušení. A pak jsem dvě vytočila na kruhu, ta jedna se celkem myslím povedla a já jsem konečně spokojená. Na kruhu jsem prostě víc doma a vím, co dělám a jak to dělám a jak je to správně.
Snažím se lidem vyhovět, ale ne vždy se to daří tak, jak by člověk chtěl. Ať už zákazník či prodejce.
Trochu jsem odbočila od jara a Velikonoc, to jsem celá já. Jakmile nemám nějaké pořádné téma, prostě píšu, co mě zrovna napadá.
Užívejme si sluníčka a barev jara. To je to, co rozjasňuje naši tvář.
Komentáře
Okomentovat