Přeskočit na hlavní obsah

"Němci dělali všechno za šera... Za Esesačku, která nám v Osvětimi pomáhala, jsme se u Sovětské armády, jež nás osvobodila, přimluvili," vzpomíná Magda Horetzká, která přežila Holocaust



Přežila Osvětim a zažila osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz a Březinka. Magda Horetzká se spolu s ostatními vězenkyněmi přimluvila za život Esesačky, která na ně byla hodná a snažila se jim pomoct. - I to je jeden ze smutných příběhů holocaustu. Je jen smutné, že se lidstvo dodnes nepoučilo a válčí dál. Doufejme, že se alespoň lednové transporty, které v těchto dnech opět slaví své smutné výročí, nebudou už v Česku nikdy opakovat. Pojďme si připomenout jeden z těchto příběhů.
Kolegyně Magdy Horetzké , která byla dozorkyní v dílně a byla krutá k ženám, které v ní pracovaly jako šičky, to štěstí neměla. Tu udaly a pravděpodobně skončila na Sibiři. Paní  Magda Horetzká, která po válce přišla do Karlových Varů, pochází ze Slovenska a v koncentračním táboře přišla o většinu svých příbuzných.
Líčení Magdy Horetzké ukazuje, jak se v tíživých situacích mohou zachovat dobře lidé, od nichž to nečekáte a naopak vás ´potopit´ lidé, od nichž by člověk pomoc čekal. Jakoby se stale nic nezměnilo a dějiny se skutečně odehrávaly v kruhu neboli spirále. Magda Horetzká zemřela v dome sociální péče Hagibor v Karlových Varech v roce 2016. Celý rozhovor si můžete pustit ve videu.

Video: Jane Frank, Josef Mašek /natočeno 2011 - 2012 v rámci projektu V paměti synagogy, který jsme realizovali v rámci SeeMedia z.s./

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Robin Čumpelík: "Rada Českého rozhlasu se chovala jako cenzoři v padesátých letech. Ředitel se bál hovořit nahlas."

Nevěřím na spasitelská a rychlá řešení. Je potřeba něčím začít. Otázkou je jak. Času již nemáme mnoho. - I to říká Robin Čumpelík. Pokud vás složité alogaritmy platformy Youtube zavedly ke sledování kanálu Inovace Republiky, znáte jej jako moderátora, který si zve hosty z rozličných vrstev společnosti, s různým politickým či náboženským pohledem a mluví s nimi bez předsudků, doptává se a snaží se díky nim dělat inventuru současného stavu společnosti.  Robin Čumpelík je propagátor vědy, moderátor, spoluautor kanálu Inovace republiky a autor připravovaných knih - aktuálně knihy Laboratoř myšlenek, intelektuál, který jako jeden z mála nezůstává ve své ´kavárenské bublině´, ale snaží se co nejpoctivěji pochopit, co se děje ve společnosti ze všech možných úhlů pohledu.  Text: Jane Frank Jste jednou z nových mediálních online platforem s rozhovory vedenými do hloubky, která vznikla přirozeným skoro guerillovým vývojem. Jak to celé bylo? Co byl ten první impuls?  Koncem roku 2020 jsem se pust

"Máme kontakty na lékaře i zdravotní sestry kousek za hranicemi. Víme, jaká je tam situace, ale nemůžeme jednat přímo. Doufáme, že vláda jednání o převozu pacientů do Německa dotáhne," říká Jiří Černý, místostarosta uzavřeného Chebu

V rámci Euroregionu Egrensis (spadá sem Karlovarský kraj, Tachovsko z Plzeňského kraje a příhraniční okresy Bavorska, Saska a Durynska) funguje dlouholetá spolupráce záchranných složek. Spolupracují v rámci ní také záchranné služby – převozy sanitek pacientů na druhou stranu hranice nejsou již dlouhá léta výjimkou. Převézt pacienty z Chebu a okolí z přetížených nemocnic do volných kapacit na druhé straně hranice (Bavorsko, Sasko) je logisticky i organizačně možné. „Tady jde ale hlavně o vyřešení plateb v rámci pojišťoven, které jsou rozdílné. Tam může nastat problém. Proto právě potřebujeme, aby smlouvy dotáhly do konce vlády – Česká i Německá,“ vysvětluje Jiří Černý, místostarosta města Cheb, profesí záchranář (uvolněný zastupitel), který v této době začal ve volných chvílích, např. o víkendu, opět vypomáhat na přetížené místní Záchranné službě. O situaci tedy informuje aktuálně s přímou znalostí ´terénu´. Více ve videu. Video: Jane Frank

Bejrút se mění v město duchů: Vysoká inflace, rozdělená společnost a nedostatek elektřiny

Přesně před rokem jsem psala o Libanonu jako o zemi, která v noci nespí a která se snaží žít dál. Teď se vracím na místo, které už není místem, jak si ho pamatuju. Je to stále země vonící po jasmínu, jejíž vůně však slábne víc a víc. - I to říká ve svém blogu o Libanonu a Blízkém Východě Terezie Poněšická. Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická Jako by tomu bylo včera, znovu nasedám do letadla směr Bejrút. Tentokrát s větším strachem a nejistotou než před rokem, kdy jsem do Libanonu jela poprvé. Poprvé jsem však nevěděla, co mě čeká, což mě paradoxně udržovalo klidnější. Teď se po třech měsících vracím do země, jejíž politická, sociální a ekonomická situace je jen den ode dne horší. Bojím se, až potkám své přátele, bojím se jejich stížností a příběhů, které se od chvíle, co jsme se poznali, nezměnily:  „Státní elektřina trvá už jen dvě hodiny denně, generátory zdražily, lira dnes zase stoupla, neteče nám voda, pivo v Mezyanu zdražili na 100 000 LL. Ayri bi balad, ayri bi hukuma,