Přeskočit na hlavní obsah

Podcast Čaj o páté #1: Křivý banán opět na scéně

Londýn, Westminster, Parlamentní náměstí. Leden 2019
Právě jsem vystoupila z metra na ulici a přešla na druhý chodník. Výborně, teď mám celou scénu jako na dlani. Co musím udělat - rozkoukat se, co se děje, zjistit, kdo kope za jakou stranu a co se chystá. Mezitím si v klidu srovnám a připravím kameru, zapojím mikrofon a můžu začít. 
Jsem před britským parlamentem uprostřed velkého chaosu, jednoho z nějvětších Brexitových, které po těch dlouhých téměř třech letech vrcholí. Británie by měla za dva měsíce opustit unii, ale politici tomu brání, jak mohou. Lidé zuří. 
Do Londýna se sjeli Brexitáři, jak se nazývají lidé, kteří chtěli Brexit a jsou tu i Remainsisté - ti, kteří chtějí v unii setrvat. Schválně používám výraz ´sjeli Brexitáři´ a ´jsou tu i Remainisté´. To proto, že většina Londýňanů byla proti Brexitu, což je logické, neb tu žijí povětšinou migranti ze všech koutů světa a Evropy. Jedním z nich jsem i já. A tak Brexitáři byli většinou Angličané žijící mimo Londýn a po celou dobu Brexitových protestů se sjížděli do Londýna. 
Kameru mám připravenou, natáčím záběry místa, celky, polocelky lidí - protestujících i jen kolemjdoucích - nejlepší jsou tváře turistů, na nichž je vidět, že ´vůbec nic nechápou´ - i když všudy přítomné slovo ´Brexit´ ať už orámovaný britskými vlaječkami nebo naopak nápis vztekle přetřený tlustou červenou čárou - jim asi dává znát, oč tu zhruba běží. Celý svět si opravdu nemohl nepovšimnout, že jedna z největších a nejvlivnějších zemí opouští Evropskou unii. 
Jdu víc do detailu a začínám přemýšlet, koho oslovím k rozhovoru na kameru. Helemese - tam stojí chlapík a drží velký nafukovací banán. Super, to je přesně to, co chci. Jdu k němu a hned se ho ptám.
"Radši mě netočte, pěkně bych to schytal," usmívá se, ale jinak na mé otázky odpovídá rád a s vervou. Snažím se o kompromis, říkám, že kameru skloním, nebudu točit jeho obličej, ale jen to, co říká. Souhlasí. Říká, že je ze středního východu, nechci být dotěrná, tak jen hádám, jestli z Pakistánu nebo z Indie, ale je to jedno, zajímá mě spíš jakto, že stojí mezi podporovateli UKIP - tedy strany, která je zodpovědná za Brexit včele se svým lídrem /tehdy stále ve funkci/ Nigelem Faragem, jež je mnohými migranty a většinou bruselských byrokratů považován pomalu za ´čiré zlo´, protože dvacet let pracoval na vyvedení své země z unie. A co legendární Tommy Robinson, který je se stranou spojován, vždyť on je proti muslimům nebo ne? Jak to? "No právě, proto bych to schytal od svých přátel, že tu jsem, ale ono to není tak, jak se to říká v médiích. Každopádně já tu jsem kvůli Brexitu. To je to hlavní."  
Ptám se dál: "A co ten banán - chcete jím něco vyjádřit, že? Co?" Přikývne: "Jo, přesně, to je jedna z věcí, která mi vadí na EU, jedna z mnoha, ale dobře se to na tom ukazuje. Oni nám chtějí říkat, jak přesně musejí být banány zakřivené, aby se mohly prodávat - nemůžou být pomalu ani rovné, ani víc křivé nebo větší či menší. Ale není to jen s banánem, i s další zeleninou a ovocem. Hodně regulací, které přicházejí z Bruselu a musejí se tady v Británii dodržovat, nedává smysl. Je to zbytečné a škodí to. Přece nevyhodím nebo nenechám schnít jídlo jen proto, že má špatný tvar." Děkuju mu za rozhovor. 
O něco později přistoupím k Remainistům, jsou to povětšinou pedagogové z vysokých škol, kteří přijeli z evropských škol na různé programy výměny vysokoškolských studentů a pedagogů, které jsou financovány Evropskou unií, a často pak zůstali jako regulérní pracovníci škol, už placeni z prostředků univerzit, ale zároveň často pracujících na jiných evropských projektech. Britové tak šikovně docílili určitého ´odlivu mozků´ z EU. Je jasné, že pro ně není akceptovatelný odchod Británie z EU. "Tihle lidé," ukazuje pohrdavě univerzitní pedagožka ze Švédska, na pána s banánem a její kolegyně z Polska přikyvuje: "Chtějí zničit budoucnost téhle země jen kvůli takovým hloupým věcem jako je křivý banán. To jim nakukali populisti. Musíme dosáhnout toho, aby se výsledek referenda nebral v úvahu, vždyť tam David Cameron (expremiér, který kvůli tlaku v Konservativní straně vyhlásil Brexitové referendum, ale sám jej nechtěl) dal doložku, že výsledek volby bude jen  ´poradní´"... 

STŘIH

Západní Londýn. Srpen 2022 - o tři roky, jednu pandemii, jednu válku, Brexit a jeden počátek drastické energetické krize s hospodářskou recesí na krku, později

Procházím uličkou v supermarketu, je to můj oblíbený německý supermarket, který mě od Brexitu nepřestává fascinovat. Lidl. Ano, je to on. Mám ho ráda - jednak drží ceny potravin celou dobu dole a já v něm za velmi pěknou cenu mohu nakoupit celkem kvalitní ovoce a zeleninu, dokonce i bio kvalitu a pak hlavně ´German bread´ - což je jinak řečeno žitný chléb ze semínek žitných, slunečnicových. Takový, který mám nejradši. A navíc mají za více než poloviční ceny moje oblíbené sojové mléko. Takže jsem docela spokojená. Ovšem i mě už lehce sužují ceny energií a všeobecná stísněná nálada. 

Je konec srpna a během léta poloprázný obchod se plní zákazníky a tak je to více vidět. Co? Jev, kterého jsem si všimla už v Česku v červnu, a který během léta a kvůli vylidněnosti měst nebyl tak patrný - lidé více váhají, přemýšlí, počítají a mají méně věcí v košících. Což je fajn u pokladny, alespoň fronta postupuje rychleji. Lidl se od Brexitu snaží být více ´Britský´ než jiné obchody. Na svých výrobcích tak hrdě nese nápis ´British´ všude, kde je to jen možné. 

Salát tak není jen obyčejný salát, ale Britský salát, mrkvička není jen mrkvička, ale Britská mrkvička. Všude, kde to jde, jsou na výrobcích umístěny britské vlaječky různých velikostí a na vstupu do obchodu velké srdce z britské vlajky. Ano ano, Němci to prostě ´umí´. A proto se jim tady daří. A teď se jim podařil další dobrý ´výkop´. Zařadí do prodeje i zeleninu a ovoce ´pod míru´ - takže křivé mrkvičky, rovné či více křivé banány. Opatrně se ptám, co se doposud dělalo s ovocem a zeleninou, které nevyhovovaly regulím. Prý se buď zaorávaly zpět do země nebo se zkrmovaly dobytkem, zvířaty apod. Někdy se prostě ´vyhodilo´. 

Takže ke dvěma věcem bude tato hospodářsko-energetická krize asi dobrá. Jednak přestaneme plýtvat jídlem a jednak Británie může díky tomu, že není v EU konečně začít prodávat zeleninu a ovoce ve formě, ve které by jí to bruselské regule nedovolily. Nebude se nakonec unie muset také vydat ´Britskou cestou´ a povolit svým obyvatelům, aby směli papat i křivější mrkvičku či brambůrky pod míru? Přece jenom - bude hlad...

Autorka textu a podcastu: Jane Frank


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Robin Čumpelík: "Rada Českého rozhlasu se chovala jako cenzoři v padesátých letech. Ředitel se bál hovořit nahlas."

Nevěřím na spasitelská a rychlá řešení. Je potřeba něčím začít. Otázkou je jak. Času již nemáme mnoho. - I to říká Robin Čumpelík. Pokud vás složité alogaritmy platformy Youtube zavedly ke sledování kanálu Inovace Republiky, znáte jej jako moderátora, který si zve hosty z rozličných vrstev společnosti, s různým politickým či náboženským pohledem a mluví s nimi bez předsudků, doptává se a snaží se díky nim dělat inventuru současného stavu společnosti.  Robin Čumpelík je propagátor vědy, moderátor, spoluautor kanálu Inovace republiky a autor připravovaných knih - aktuálně knihy Laboratoř myšlenek, intelektuál, který jako jeden z mála nezůstává ve své ´kavárenské bublině´, ale snaží se co nejpoctivěji pochopit, co se děje ve společnosti ze všech možných úhlů pohledu.  Text: Jane Frank Jste jednou z nových mediálních online platforem s rozhovory vedenými do hloubky, která vznikla přirozeným skoro guerillovým vývojem. Jak to celé bylo? Co byl ten první impuls?  Koncem roku 2020 jsem se pust

Bejrút se mění v město duchů: Vysoká inflace, rozdělená společnost a nedostatek elektřiny

Přesně před rokem jsem psala o Libanonu jako o zemi, která v noci nespí a která se snaží žít dál. Teď se vracím na místo, které už není místem, jak si ho pamatuju. Je to stále země vonící po jasmínu, jejíž vůně však slábne víc a víc. - I to říká ve svém blogu o Libanonu a Blízkém Východě Terezie Poněšická. Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická Jako by tomu bylo včera, znovu nasedám do letadla směr Bejrút. Tentokrát s větším strachem a nejistotou než před rokem, kdy jsem do Libanonu jela poprvé. Poprvé jsem však nevěděla, co mě čeká, což mě paradoxně udržovalo klidnější. Teď se po třech měsících vracím do země, jejíž politická, sociální a ekonomická situace je jen den ode dne horší. Bojím se, až potkám své přátele, bojím se jejich stížností a příběhů, které se od chvíle, co jsme se poznali, nezměnily:  „Státní elektřina trvá už jen dvě hodiny denně, generátory zdražily, lira dnes zase stoupla, neteče nám voda, pivo v Mezyanu zdražili na 100 000 LL. Ayri bi balad, ayri bi hukuma,

Konec starých časů. Smrt královny Elisabeth II. zasáhla Brity na začátku krize

Je to už víc než hodina, kdy byla oficiálně oznámena smrt Královny Elisabeth II. Zrovna v době, kdy většina jejích poddaných končí v práci a spěchá domů, na nákupy či do oblíbené hospůdky na popracovní povídání. V hospůdkách je ale lidí méně než bývalo, i tady se bojí těžkých časů a začínají šetřit, kde se dá. Odpoledne sice oznámila nová premiérka, že zastropují letící ceny energií, ale za cenu extrémního zadlužení země. Krátce poté pak přerušila BBC své pravidelné vysílání a začala vysílat program o zhoršeném zdraví královny. To byl velmi neobvyklý krok, který signalizoval nevyhnutelné.  Autorka textu: Jane Frank Zhoršený stav v případě stařičké královny byl známý již několik měsíců, týdnů i dnů, mohlo se o něm znovu informovat v breaking news nebo klasických večerních zprávách, proč tedy teď... Když se moderátoři začali oblékat do černé a přes internet proudily zprávy, jak se chovat v následujících deseti dnech po Královnině úmrtí a do skotského zámku Balmoral, kam se Královna uchýl