Přeskočit na hlavní obsah

Konec starých časů. Smrt královny Elisabeth II. zasáhla Brity na začátku krize

Je to už víc než hodina, kdy byla oficiálně oznámena smrt Královny Elisabeth II. Zrovna v době, kdy většina jejích poddaných končí v práci a spěchá domů, na nákupy či do oblíbené hospůdky na popracovní povídání. V hospůdkách je ale lidí méně než bývalo, i tady se bojí těžkých časů a začínají šetřit, kde se dá. Odpoledne sice oznámila nová premiérka, že zastropují letící ceny energií, ale za cenu extrémního zadlužení země. Krátce poté pak přerušila BBC své pravidelné vysílání a začala vysílat program o zhoršeném zdraví královny. To byl velmi neobvyklý krok, který signalizoval nevyhnutelné. 

Autorka textu: Jane Frank

Zhoršený stav v případě stařičké královny byl známý již několik měsíců, týdnů i dnů, mohlo se o něm znovu informovat v breaking news nebo klasických večerních zprávách, proč tedy teď... Když se moderátoři začali oblékat do černé a přes internet proudily zprávy, jak se chovat v následujících deseti dnech po Královnině úmrtí a do skotského zámku Balmoral, kam se Královna uchýlila už před časem, se sjížděly její děti s rodinami, začínalo být jasné, že zvláštní vysílání ´o královnině zdravotním stavu´ ve skutečnosti znamená lehkou přípravu na případný šok okamžité zprávy, že její výsost zemřela. Od momentu, kdy jsem v mobilu zaznamenana tyto zprávy, bylo mo jasné, že zásadní zprávu můžeme očekávat každou hodinou, možná i minutou. Zrovna jsem dorazila domů a nostalgicky, preventivně vyndala ze skříně černé šaty. Než jsem si stihla připravit večeři, zapla si BBC, už to tam bylo. 

/Na snímku je jedna z panenek, které Angličanky pletly k jubileu královny Elisabeth II./

Většina lidí se pomalu vracela z hektického dne do svých domovů a mnozí četli zásadní zprávu v ten moment, mnozí se k ní ještě nedostali. "Královna umřela," vyhrkla místo pozdravu rozrušeně moje sousedka, když jsem před chvilkou vyšla na zahradu. Myslím, že to bude ´pozdrav´ dnešního večera. Britové a lidé po celém Spojeném království si tak prostě sdělují zprávu, kterou už dlouho čekali, přesto je nějak zaskočila. Všichni jsme nějací zaskočení. Královna tu byla dlouho - do svých 96 let, o dva roky přežila svého manžela, který zemřel jen krátce před svými stými narozeninami. Zažila dějiny, které my jsme nezažili, ale zároveň zažila vše, co jsme zažili my - tak vnímají svoji panovnici lidé na ostrovech. Slušně zatím situaci nijak nekomentují ani anti monarchisté. I ti měli přeci jen vůči staré dámě respekt. Nebyla jen monarchou, byla představitelem starého světa, toho, který jsme znali, rozumněli mu. Když byly nějaké změny, jedna jistota tu byla vždycky - byla tu Elisabeth II. - neutrální, pro všechny, určitá jistota, přístav, kam se vždy vracíte - po politických turbulencích v parlamentu, Brexitu, dokonce i pandemii. 

Lidé jsou zjihlí - nejen kvůli královně, jistotě, kterou představovala, ale také je opustila zrovna v době, která je tak hektická a měnící se. Ovšem - královna by nezaplatila jejich účty za energie, ani by jim nepomohla s výběrem lepších politiků, byla jen reprezentativní institucí s drahým aparátem, byla pro ně ale symbolem. Tím, který právě odešel. A s ním ten ´starý svět´. 

Vím, že bych měla volat ´God Save the Queen´ a pak hned dodat ´God Save the King´, ale to nemohu. I když se moc těším - a už dlouho - na Krále Charlese III. a jeho nový svět, který kdysi prorokoval a který je dnes realitou - více ekologičtější, také minimalističtější - chce zredukovat počet členů monarchie a úřad zcivilnit. Ano, těším se - těším se už strašně dlouho až bude princ Charles králem, protože si to zaslouží a má smutný úděl stát se monarchou až ve smutném momentě smrti své matky. Ano, budu se radovat z Krále Charlese III., ale až zítra. Dnes si ještě dovolím truchlit po starém světě Elisabeth II. a vlastně i sama se s ním rozloučím. A zítra vkročíme do nové etapy - s radostí, ale i obavou, co ty změny přinesou a možná i odhodláním více se zapojit a ´něco s tím dělat´. Tak zítra ... zítra si řeknu ´God Save the King´! Tak teď tedy ještě naposledy: Goodbye Her Majesty, Goodbye starý světe... 

Snímky: Buckingham palace - web, 2. fotografie: Facebook

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Robin Čumpelík: "Rada Českého rozhlasu se chovala jako cenzoři v padesátých letech. Ředitel se bál hovořit nahlas."

Nevěřím na spasitelská a rychlá řešení. Je potřeba něčím začít. Otázkou je jak. Času již nemáme mnoho. - I to říká Robin Čumpelík. Pokud vás složité alogaritmy platformy Youtube zavedly ke sledování kanálu Inovace Republiky, znáte jej jako moderátora, který si zve hosty z rozličných vrstev společnosti, s různým politickým či náboženským pohledem a mluví s nimi bez předsudků, doptává se a snaží se díky nim dělat inventuru současného stavu společnosti.  Robin Čumpelík je propagátor vědy, moderátor, spoluautor kanálu Inovace republiky a autor připravovaných knih - aktuálně knihy Laboratoř myšlenek, intelektuál, který jako jeden z mála nezůstává ve své ´kavárenské bublině´, ale snaží se co nejpoctivěji pochopit, co se děje ve společnosti ze všech možných úhlů pohledu.  Text: Jane Frank Jste jednou z nových mediálních online platforem s rozhovory vedenými do hloubky, která vznikla přirozeným skoro guerillovým vývojem. Jak to celé bylo? Co byl ten první impuls?  Koncem roku 2020 jsem se pust

Bejrút se mění v město duchů: Vysoká inflace, rozdělená společnost a nedostatek elektřiny

Přesně před rokem jsem psala o Libanonu jako o zemi, která v noci nespí a která se snaží žít dál. Teď se vracím na místo, které už není místem, jak si ho pamatuju. Je to stále země vonící po jasmínu, jejíž vůně však slábne víc a víc. - I to říká ve svém blogu o Libanonu a Blízkém Východě Terezie Poněšická. Autorka textu a fotografií: Terezie Poněšická Jako by tomu bylo včera, znovu nasedám do letadla směr Bejrút. Tentokrát s větším strachem a nejistotou než před rokem, kdy jsem do Libanonu jela poprvé. Poprvé jsem však nevěděla, co mě čeká, což mě paradoxně udržovalo klidnější. Teď se po třech měsících vracím do země, jejíž politická, sociální a ekonomická situace je jen den ode dne horší. Bojím se, až potkám své přátele, bojím se jejich stížností a příběhů, které se od chvíle, co jsme se poznali, nezměnily:  „Státní elektřina trvá už jen dvě hodiny denně, generátory zdražily, lira dnes zase stoupla, neteče nám voda, pivo v Mezyanu zdražili na 100 000 LL. Ayri bi balad, ayri bi hukuma,