Přeskočit na hlavní obsah

Jan Podroužek: Daniel Křetinský nám do obsahu nezasahuje, to by se musel zbláznit. Největší fotbalový zážitek byl interview se Zinedinem Zidanem



Jan Podroužek je novinář a vedoucí fotbalového oddělení deníku Sport. Kromě toho je jednou z hlavních tváří úspěšného fotbalového podcastu Ondřeje Novotného KUDY BĚŽÍ ZAJÍC.

Autor článku: Filip Hedrich

Mohl byste popsat svoji cestu v médiích? Od úplných začátků až po post vedoucího fotbalového oddělení deníku Sport? 
Začínal jsem ve Sportu v létě 2010 jako elév formou povinné praxe v médiích, kterou jsme měli udělenou na studiích. Kdo by si ji nezařídil, letěl by, nemohl by pokračovat ve studiu. Mělo to trvat zhruba měsíc, po něm se mě můj předchůdce, vedoucí oddělení Ondra Škvor zeptal, jestli nechci pokračovat dál. No jasně, že jo… Pomáhal jsem s anketami, později za pár měsíců mě začali kluci posílat na fotbal do Příbrami, Teplic, Mladé Boleslavi. S bývalým kolegou Radimem Trusinou jsme rozjeli přílohu Český fotbal o nižších soutěžích. Radim se pak o mě staral nejvíc a hodně mi pomáhal. A pak se to postupně rozjíždělo víc a víc. Později jsem pomáhal s psaním o Spartě - to trvalo, baj vočko asi tři čtyři roky. Pak jsem těsně po nástupu čínského kapitálu přeskočil ke Slavii. Vedoucího jsem začal dělat v lednu 2020, jestli si dobře vzpomínám - blbá paměť. 
Co Váš post obnáší? Jaká je Vaše pracovní náplň, co všechno máte pod sebou? 
Vedu oddělení s osmi redaktory. Hlavně to znamená se s nimi domlouvat na jejich autorských výstupech a na tom, aby každý den byl pro noviny a web připraven obsah z fotbalové sekce. Autorskou práci jsem si ponechal i já sám, byť se to někdy nepříjemně tluče s tím množstvím práce a domlouváním, na druhou stranu bez psaní by mě taková práce moc nebavila. 
Jak vypadá Váš běžný pracovní „matchday“ - když například Slavia hraje domácí zápas? 
Zápasový den je obvykle jeden z těch nejklidnějších. Většinou si za sebe na ten den zařídím zástup na poradu s vedením a den trávím s rodinou v klídku. Anebo si zařizuju osobní věci. Večer se seberu na fotbal tak, abych na stadionu byl zhruba hodinu před výkopem. Skoro vždycky se na to těším. Pak už to jede. U večerních zápasů od sedmi platí, že člověk se dostane domů kolem půlnoci, nebo těsně před ní -  po všech těch rozhovorech, tiskovkách, psaní a u ještě pozdějších evropských zápasů až po jedné ráno. Podobné je to i na výjezdech do zahraničí, kde zápasový den často strávíme s kolegy z jiných redakcí, jdeme si projít město, skočíme na oběd, zavoláme domů, jak se mají děti a mámy. 
Stalo se Vám někdy, že jste vyšel s informací, u které jste byl stoprocentně přesvědčen, že je pravdivá, potvrdily Vám to všechny zdroje, ale nakonec se ukázalo, že se situace má úplně jinak a strhla se na Vás vlna kritiky? 
Takovou situaci si nevybavím. To spíš, když člověk fakt něco podělá od A do Z, a to se pak není ani co divit, že to slízne. Nedávno se nám zrovna s kolegy povedlo svorně poslat Tiéhiho do Sparty, zatímco to měl už tou dobou dobře rozjeté do Slavie, tam došlo k nešťastné a neúplné komunikaci mezi námi, což jsme pak napravili. I to k tomu bohužel občas patří v tom kalupu a množství zpráv a informací, které zpracováváme. 
A když u kritiky zůstaneme. Deník Sport je občas, hlavně na sociálních sítích, kritizován, že je „proSparťanský“ - v návaznosti na Daniela Křetínského jako majitele vydavatelství. Myslíte si, že je možné této kritice úspěšně čelit? 
Není možné ji čelit, hlavně tomu ani není potřeba čelit. Do obsahu každopádně Daniel Křetínský nijak nezasahuje, to by se totiž musel totálně zbláznit, když vezmeme v úvahu, že téměř každou hodinu vzniká v redakci diskuze na téma dalšího a dalšího článku, často třeba právě i o Spartě. Aby na tyhle blbosti měl čas, musel by si tam k nám dát pro sichr židličku a neodbíhat nikam daleko. 
Jak vnímáte situaci v českém fotbale pod současným vedením FAČR /Fotbalové asociace ČR? Na čem by mělo nejvíc zapracovat? 
Čistě ze sportovního hlediska není pod současným vedením příliš jiná než pod tím starým. Na svazu trenéři končí a začínají normálně jako vždycky, stejně tak ředitelé. Reprezentace dělá nominace, hraje zápasy - tu líp, tu hůř. Jako normálně. Na čem se musí už opravdu roky pracovat, a vůbec nic se neděje, je širší spolupráce ligy se svazem tak, aby vznikla i třeba nějaká metodika posouvání hráčů do seniorského profesionálního fotbalu. Chce to aspoň se nad tímhle tématem zamyslet. V lize nám zoufale chybí kvóty pro odchovance a užší podoba soupisek. Bojím se, že nám celkem brzy dojde, že v tomhle bodě neskutečně chrápeme. Když by se, zjednodušeně řečeno, propojila tahle debata se zužováním počtu ligových týmů, možná bychom došli k daleko efektivnějšímu fungování českého profesionálního fotbalu, a tím pádem pak i toho svazového. Třeba. 
Jste součástí podcastu KUDY BĚŽÍ ZAJÍC, který dělá Ondřej Novotný. Když jste do toho poprvé šel, tušil jste, že bude mít takový úspěch? Myslíte si, že Vás od té doby více lidí zná a poznává? 
Netušil, protože když jsme udělali první díl, já byl s rodinou na chatě a zrovna jsme všichni na světě řešili akorát tak Covid a na tyhle myšlenky člověk přijít ani nemohl. Ale Ondra je od přírody podnikavý, umí vycítit správný moment a šanci něco udělat, rozjet. V tomhle je jednoznačný tahoun, já jsem v roli spolutvůrce obsahu. My se už v té době několik let znali, protože jsem chodíval do jeho pořadu "Tak určitě" na O2. Jestli to má úspěch, tak mám radost, je pravda, že ksicht mi to docela zvýraznilo a je pochopitelně příjemné, když vás někdo zastaví a řekne, že se mu to líbí, a že to rád poslouchá. 
A na závěr. Co byl zatím Váš největší zážitek spojený s fotbalem? 
Sedět půl hodiny proti Zinedinu Zidanovi a pokládat mu otázky, byť teda na střídačku s kolegy z Polska, Německa, Anglie a Mexika. Ale byl to jeden z mých dětských idolů a já dodneška žasnu nad jeho dvěma hlavami ve finále MS 1998 proti Brazílii. Určitě je taky fajn zažít velké zápasy a ptát se po nich top trenérů - takže třeba Superpohár v Praze a dotaz na tehdejšího kouče Bayernu Guardiolu, nebo utkání Frankfurtu s Dortmundem, kam jsem jel za Václavem Kadlecem a ptal se na něj pak tehdejšího kouče Borussie Kloppa. Vzpomínám si, že ho zaskočilo, že se ho ptám zrovna na Kácu, tak se ptal, jestli jsem přijel z Prahy. Prostě jsem chtěl mít k Vaškovi komentář i od Kloppa, zvlášť když jim tenkrát Vašek dal gól. Bavilo mě to na EURO 2016, ten velký turnaj vás na místě pracovně strašně pohltí. Obecně je ale na téhle práci přínosné, že potkáte a poznáte kohokoliv z fotbalu, otevře vám to třeba nová přátelství, leckdy i jiné obzory. Myslím, že pro mladého kluka, který miluje ten sport, je to skvělá práce. A když máte rodinu, je to sice pořád skvělá práce, ale vy jste zatočenej v kolotoči.

Jeden z posledních dílů podcastu a youtube kanálu " Kudy běžel zajíc" Ondřeje Novotného s Janem Podroužkem:


Foto a video k článku: Archiv podcast a youtube kanál "Kudy běžel zajíc"

Kontakt na autora článku: jmeno.prijmeni@otevrenamedia.cz

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Konec starých časů. Smrt královny Elisabeth II. zasáhla Brity na začátku krize

Je to už víc než hodina, kdy byla oficiálně oznámena smrt Královny Elisabeth II. Zrovna v době, kdy většina jejích poddaných končí v práci a spěchá domů, na nákupy či do oblíbené hospůdky na popracovní povídání. V hospůdkách je ale lidí méně než bývalo, i tady se bojí těžkých časů a začínají šetřit, kde se dá. Odpoledne sice oznámila nová premiérka, že zastropují letící ceny energií, ale za cenu extrémního zadlužení země. Krátce poté pak přerušila BBC své pravidelné vysílání a začala vysílat program o zhoršeném zdraví královny. To byl velmi neobvyklý krok, který signalizoval nevyhnutelné.  Autorka textu: Jane Frank Zhoršený stav v případě stařičké královny byl známý již několik měsíců, týdnů i dnů, mohlo se o něm znovu informovat v breaking news nebo klasických večerních zprávách, proč tedy teď... Když se moderátoři začali oblékat do černé a přes internet proudily zprávy, jak se chovat v následujících deseti dnech po Královnině úmrtí a do skotského zámku Balmoral, kam se Královna uchýl

Národní park v plamenech: "Skvělý důvod" k hádce. Politici šli do influencerů a pak sami do sebe. Followeři pak do všech. A les stále hoří...

  Vedro, dusno a nekonečné slunce. Tyhle pocity mívají obyvatelé v Evropě každoročně v letních měsících. Když se ale Češi před dvěma týdny probudili a cítili kouř, za který může nebývale rozsáhlý požár v Českém Švýcarsku, stalo se jeho hašení, ale také příčiny, celospolečenskou debatou, do které se zapojili politici, influenceři a jejich followeři - a nebrali si rukavičky.  Autorka článku: Anna Kolínková Ono také uhasit tisíc šedesát hektarů lesa není snadné, navíc v souvislosti s debatou o klimatických změnách to nabízí otázku, zdali nejde jen o ´klasický požár´, kterému se nedá zabránit či zda-li můžeme nějak změnit své zvyky a chování a předejít případným následkům klimatických změn. Požár tak vyvolal debatu mezi dvěma rozdělenými tábory – jedna klimatické změny skoro popírá a výkyvy počasí a požáry bere jako přirozený děj, druhá naopak aktivisticky alarmuje. Nejenže se tématu věnují média, ale připojilo se také několik influencerů. Který z nich rozšiřoval pochybné informace a bral

"Nekomentuju festival ve Varech, ale politicky uvědomělé herce, kteří doporučovali dnes vyšetřovaný STAN, a nyní se opíjí a zvrací do Ohře," říká František Kubásek z Incorrect CZ

You Tube mu zrušilo už tři kanály a i na Twitteru naleznete jen strohé oznámení, že ´účet byl zrušen´, přesto unikl nedávnému nezákonnému vypínání online médií nahodile označených jako ´dezinformační´.  Jeho web se jmenuje Incorrect CZ a vydává ´politicky nekorektní zprávy´, kde shrnuje události v Česku a ve světě, a komentuje je ze svého pohledu, který by se dal nazvat nekompromisně pravicově konzervativní.  Do vysílání si zve hosty na necenzurované rozhovory. Sám sebe neoznačuje ani za novináře, aktivistu či influencera, přesto patří k zástupcům občanské žurnalistiky, která zažívá poslední léta velký rozkvět, jak lidé upouští od sledování mainstreamových médií. Řeč je o komentátorovi, zaměstnáním řidiči kamionu,  Františku Kubáskovi. Jak nahlížíte na současnou mediální scénu? Všímám si, že řada lidí jednoduše přestává  věřit médiím – mnoho v tomto smyslu ´dorazila´ pandemie a šíření informací během ní  (aneb jak dnes již říká známé lidové moudro, které vzniklo během pandemie – rozdíl