Jan Podroužek: Daniel Křetinský nám do obsahu nezasahuje, to by se musel zbláznit. Největší fotbalový zážitek byl interview se Zinedinem Zidanem

Jan Podroužek je novinář a vedoucí fotbalového oddělení deníku Sport. Kromě toho je jednou z hlavních tváří úspěšného fotbalového podcastu Ondřeje Novotného KUDY BĚŽÍ ZAJÍC.

Autor článku: Filip Hedrich

Mohl byste popsat svoji cestu v médiích? Od úplných začátků až po post vedoucího fotbalového oddělení deníku Sport? 

Začínal jsem ve Sportu v létě 2010 jako elév formou povinné praxe v médiích, kterou jsme měli udělenou na studiích. Kdo by si ji nezařídil, letěl by, nemohl by pokračovat ve studiu. Mělo to trvat zhruba měsíc, po něm se mě můj předchůdce, vedoucí oddělení Ondra Škvor zeptal, jestli nechci pokračovat dál. No jasně, že jo… Pomáhal jsem s anketami, později za pár měsíců mě začali kluci posílat na fotbal do Příbrami, Teplic, Mladé Boleslavi. S bývalým kolegou Radimem Trusinou jsme rozjeli přílohu Český fotbal o nižších soutěžích. Radim se pak o mě staral nejvíc a hodně mi pomáhal. A pak se to postupně rozjíždělo víc a víc. Později jsem pomáhal s psaním o Spartě - to trvalo, baj vočko asi tři čtyři roky. Pak jsem těsně po nástupu čínského kapitálu přeskočil ke Slavii. Vedoucího jsem začal dělat v lednu 2020, jestli si dobře vzpomínám - blbá paměť. 

Co Váš post obnáší? Jaká je Vaše pracovní náplň, co všechno máte pod sebou? 

Vedu oddělení s osmi redaktory. Hlavně to znamená se s nimi domlouvat na jejich autorských výstupech a na tom, aby každý den byl pro noviny a web připraven obsah z fotbalové sekce. Autorskou práci jsem si ponechal i já sám, byť se to někdy nepříjemně tluče s tím množstvím práce a domlouváním, na druhou stranu bez psaní by mě taková práce moc nebavila. 

Jak vypadá Váš běžný pracovní „matchday“ - když například Slavia hraje domácí zápas? 

Zápasový den je obvykle jeden z těch nejklidnějších. Většinou si za sebe na ten den zařídím zástup na poradu s vedením a den trávím s rodinou v klídku. Anebo si zařizuju osobní věci. Večer se seberu na fotbal tak, abych na stadionu byl zhruba hodinu před výkopem. Skoro vždycky se na to těším. Pak už to jede. U večerních zápasů od sedmi platí, že člověk se dostane domů kolem půlnoci, nebo těsně před ní -  po všech těch rozhovorech, tiskovkách, psaní a u ještě pozdějších evropských zápasů až po jedné ráno. Podobné je to i na výjezdech do zahraničí, kde zápasový den často strávíme s kolegy z jiných redakcí, jdeme si projít město, skočíme na oběd, zavoláme domů, jak se mají děti a mámy. 

Stalo se Vám někdy, že jste vyšel s informací, u které jste byl stoprocentně přesvědčen, že je pravdivá, potvrdily Vám to všechny zdroje, ale nakonec se ukázalo, že se situace má úplně jinak a strhla se na Vás vlna kritiky? 

Takovou situaci si nevybavím. To spíš, když člověk fakt něco podělá od A do Z, a to se pak není ani co divit, že to slízne. Nedávno se nám zrovna s kolegy povedlo svorně poslat Tiéhiho do Sparty, zatímco to měl už tou dobou dobře rozjeté do Slavie, tam došlo k nešťastné a neúplné komunikaci mezi námi, což jsme pak napravili. I to k tomu bohužel občas patří v tom kalupu a množství zpráv a informací, které zpracováváme. 

A když u kritiky zůstaneme. Deník Sport je občas, hlavně na sociálních sítích, kritizován, že je „proSparťanský“ - v návaznosti na Daniela Křetínského jako majitele vydavatelství. Myslíte si, že je možné této kritice úspěšně čelit? 

Není možné ji čelit, hlavně tomu ani není potřeba čelit. Do obsahu každopádně Daniel Křetínský nijak nezasahuje, to by se totiž musel totálně zbláznit, když vezmeme v úvahu, že téměř každou hodinu vzniká v redakci diskuze na téma dalšího a dalšího článku, často třeba právě i o Spartě. Aby na tyhle blbosti měl čas, musel by si tam k nám dát pro sichr židličku a neodbíhat nikam daleko. 

Jak vnímáte situaci v českém fotbale pod současným vedením FAČR /Fotbalové asociace ČR? Na čem by mělo nejvíc zapracovat? 

Čistě ze sportovního hlediska není pod současným vedením příliš jiná než pod tím starým. Na svazu trenéři končí a začínají normálně jako vždycky, stejně tak ředitelé. Reprezentace dělá nominace, hraje zápasy - tu líp, tu hůř. Jako normálně. Na čem se musí už opravdu roky pracovat, a vůbec nic se neděje, je širší spolupráce ligy se svazem tak, aby vznikla i třeba nějaká metodika posouvání hráčů do seniorského profesionálního fotbalu. Chce to aspoň se nad tímhle tématem zamyslet. V lize nám zoufale chybí kvóty pro odchovance a užší podoba soupisek. Bojím se, že nám celkem brzy dojde, že v tomhle bodě neskutečně chrápeme. Když by se, zjednodušeně řečeno, propojila tahle debata se zužováním počtu ligových týmů, možná bychom došli k daleko efektivnějšímu fungování českého profesionálního fotbalu, a tím pádem pak i toho svazového. Třeba. 

Jste součástí podcastu KUDY BĚŽÍ ZAJÍC, který dělá Ondřej Novotný. Když jste do toho poprvé šel, tušil jste, že bude mít takový úspěch? Myslíte si, že Vás od té doby více lidí zná a poznává? 

Netušil, protože když jsme udělali první díl, já byl s rodinou na chatě a zrovna jsme všichni na světě řešili akorát tak Covid a na tyhle myšlenky člověk přijít ani nemohl. Ale Ondra je od přírody podnikavý, umí vycítit správný moment a šanci něco udělat, rozjet. V tomhle je jednoznačný tahoun, já jsem v roli spolutvůrce obsahu. My se už v té době několik let znali, protože jsem chodíval do jeho pořadu "Tak určitě" na O2. Jestli to má úspěch, tak mám radost, je pravda, že ksicht mi to docela zvýraznilo a je pochopitelně příjemné, když vás někdo zastaví a řekne, že se mu to líbí, a že to rád poslouchá. 

A na závěr. Co byl zatím Váš největší zážitek spojený s fotbalem? 

Sedět půl hodiny proti Zinedinu Zidanovi a pokládat mu otázky, byť teda na střídačku s kolegy z Polska, Německa, Anglie a Mexika. Ale byl to jeden z mých dětských idolů a já dodneška žasnu nad jeho dvěma hlavami ve finále MS 1998 proti Brazílii. Určitě je taky fajn zažít velké zápasy a ptát se po nich top trenérů - takže třeba Superpohár v Praze a dotaz na tehdejšího kouče Bayernu Guardiolu, nebo utkání Frankfurtu s Dortmundem, kam jsem jel za Václavem Kadlecem a ptal se na něj pak tehdejšího kouče Borussie Kloppa. Vzpomínám si, že ho zaskočilo, že se ho ptám zrovna na Kácu, tak se ptal, jestli jsem přijel z Prahy. Prostě jsem chtěl mít k Vaškovi komentář i od Kloppa, zvlášť když jim tenkrát Vašek dal gól. Bavilo mě to na EURO 2016, ten velký turnaj vás na místě pracovně strašně pohltí. Obecně je ale na téhle práci přínosné, že potkáte a poznáte kohokoliv z fotbalu, otevře vám to třeba nová přátelství, leckdy i jiné obzory. Myslím, že pro mladého kluka, který miluje ten sport, je to skvělá práce. A když máte rodinu, je to sice pořád skvělá práce, ale vy jste zatočenej v kolotoči.

Jeden z posledních dílů podcastu a youtube kanálu " Kudy běžel zajíc" Ondřeje Novotného s Janem Podroužkem:

Foto a video k článku: Archiv podcast a youtube kanál "Kudy běžel zajíc"

Kontakt na autora článku: jmeno.prijmeni@otevrenamedia.cz